Tak jsem začala psát článek o tom, že má Jasmínka 19 měsíců, najednou už má rok a třičtvrtě a Jenůfka čtvrt roku. A takhle mi prostě ten život plyne. Můj život Nějak mě to předvánočnění semlelo… ale v pozitivním duchu. Ani jsem si to nijak nemusela předepisovat a prostě jsem se hodila celkově do klidu. Dárky jsem naobjednala v říjnu a během listopadu je všechny vyzvedla. Drobná nevýhoda je potom v tom, že máte ještě spoustu času kupovat další a další. Takže už tak nějak jedu druhý kolo :D. Napečeno už mám dávno, takže i úspěšně sežráno, tudíž ještě tento týden přidám jeden plech slepovanýho (lineckého), které u nás frčí nejvíc. A taky dozdobím ty perníčky, které mezitím Jasmínka úspěšně likviduje i bez polevy. Úklid probíhá tak nějak pořád a nikdy, známe to s dětma. Uklidíš a vlastně začínáš znova. Takže tohle moc nedramatizuju, do Vánoc uklidím zhruba ještě 52x a stejně to bude stát za prd. Taky furt peru. Furt. A když si řeknu, že jeee peckaaaaa, včera jsem konečně neprala dvě pračky, tak se jedno dítě posere – to se nedá říct absolutně nijak jinak a už vůbec ne roztomile – tak, že máš cca 10 kousků na […]

Možná jsem se pustila do těžkého tématu, na který má každý jiný názor. Ale chci to napsat, protože my mámy máme takové ty svoje pravdy a dost často nechceme akceptovat jiný přístup, pohled, názor. Sama se u toho občas přistihnu, i když poslední dobou čím dál méně. S druhým těhotenstvím, absolvovaným porodem i pár týdnů jako dvojmáma mi dává čím dál větší rozhled a zkušenosti s tím, jak je opravdu každé dítě jiné, každé období je jiné, a to navíc já jsem pořád jedna a ta samá máma, takže když ještě přičtu i to, že každá máma je jiná, dává mi celkem logiku, že se jako mámy občas neuemíme dohodnout, jak být tou nejlepší  ze všech. A tak na většinu těch maminkovských mini-sporů mi v poslední době přijde nejlepší a nejužitečnější říct – nám to takhle vyhovuje. Tečka. Takže tohle je můj názor na miniškolku, moje zkušenost, ať si můžete svůj vlastní názor třeba zase trochu dotvořit. Proč? Tak tedy… Jasmínka chodí do miniškolky. Nebo chcete-li po staru – do jesliček. Konkrétně do soukromé miniškolky mé kamarádky. Cca do Jasmínčiného roku jsme byly akční spolu. Chodily jsme do různých kroužků, aktivit, Jasmínka se mnou chodila sem tam i do práce […]

Je to šílený, jak to utíká, ale ta malá prďolka je tady s náma už měsíc. Je to úplně jinej první měsíc, než ten Jasmínčin, ve všech ohledech, pro nás všechny. To první miminko je podle mě taková panenka Babyborn, nebo Barbínka, o kterou má člověk potřebu se pořád starat. Počurá se, pokaká – hned přebaluju. Mrčká – chovám. Pláče – kojím nebo panikařím. Poblinká se – převlíkám. Spí – kontroluju, jestli spí a jestli dýchá. A tak dále a tak dále. Teda já jsem to takhle s Jasmínkou měla. A za to se nijak nestydím, je to pochopitelný. Zároveň se nestydím za to, že teď je to vlastně úplně opačně. Nechci tím říct, že nechávám Jenůfku pokakanou až za ušima. Jen prostě to druhé miminko – zvlášť když přijde poměrně rychle po tom prvním – už jen zařadíte do toho stávajícího programu a věnujete mu jen tolik péče, kolik prostě jde. A ono to asi cítí. Vlastně přemýšlím, jaký to je, když je první mimčo kliďas, jestli to druhé naopak cítí, že může a tak je větší nerváček, nebo je taky kliďas, nebo co když jsou oba nerváci? :D… A taky přemýšlím nad tím, jestli je Jenůfka větší kliďas […]

Nejčastěji teď samozřejmě dostáváme otázku, co sžívání, jak nám to jde? :))) Tak asi takhle. Situace 2 rodiče tzn. 4 ruce a 2 děti je celkem ideální. (I když jsme si předtím mysleli, že Jasmínku nezvládáme většinou ani ve dvou :D.) Naopak situace jen 2 ruce a 2 děti je o dost náročnější. Zvlášť když holky jsou tak nějak propojený, že všechno chtějí zaráz. Jíst, spát, vstávat, kakat. Člověk by si řekl, že je to výhoda, jenže… ty jedny ruce navíc v tu chvíli fakt chybí.  Zatím s náma byl hodně Bárt, samy jsme byly jen párkrát, takže ta opravdová zkouška ohněm nás čeká až tento týden. Jsem na to sama zvědavá.  Porodnice Tam to bylo dost těžký, zejména pro Jasmínku. Návštěvy byly povoleny jen na chodbě, kde bylo spoustu lidí, miminek, ruchu, zakázaných věcí, takže to pořád bylo jen Jasmínko to ne, to nedělej, tam nechoď, a tak první den jsme relativně zvládli, ale druhý den byl ve znamení záchvatů, protože jestli Mínka něco ignoruje, jsou to právě zákazy. Vyhodili nás z jedné chodby, na druhé chtěla vozit ten nemocniční kočárek s Jenu a nebo se válela po zemi nebo lezla po schodech nahoru dolů a já za ní […]