Dokud jsem neměla Jasmínku, tak jsem nechápala, proč mi maminky na otázku, kolik malej/malá má, odpovídají v měsících. Do roka je to tak nějak pochopitelný, ale 14, 17 nebo 20 měsíců? Ježíši kolik to vůbec je, počítám na prstech a v duchu si říkám tak má rok nebo dva nebo kolik, snad bych se ještě smířila s “rok a půl”. Než vypočítám, kolik to těch měsíců je, tak diskuze plyne a já jsem pořád seklá v tomto bodě. Jenže teď když Mínka měla 13 a 14 měsíců, tak jsem si říkala šmankote, vždyť to je úplně jiný dítě než v roce!!! To už není rok, to je prostě 13 nebo 14 měsíců.
Hodně jsem chtěla napsat článek ve 13, ale pak to nějak časově nevyšlo, a tak jsem si říkala, že udělám článek po 2 měsících, že aspoň tam těch změn bude ještě víc.
Jenže překvapivě jak mezi 12. a 13. měsícem jsme měli doma najednou úplně jiné dítě. Zábavné, nekojící se, lezoucí (konečně), chodící s chodítkem a za ruku tak rychle, že se to pomalu nedalo kontrolovat, mluvící svojí řečí a občas i tou lidskou, usínající relativně v pohodě a budící se jednou za noc a celkem s lepší náladou…
Tak mezi 13. a 14. měsícem to bylo trochu překvapení. Neodehrálo se vlastně nic moc nového. Jasně, Jasmínka každý den sosá a opakuje nová slovíčka a už jich je fakt hodně a je to fakt strašná sranda. Je zase o něco vnímavější. Umí konečně slézat po nohách. Ale… s chozením je na tom pořád stejně a na ty opravdové krůčky pořád čekáme. I když občas se zdá, že už to musí být každým dnem…. Přitom já bych fakt už strašně moc chtěla. Každý mi říká, že už ji pak nedohoním, možná budu litovat a napíšu vám, že jsem byla kráva, jak jsem si to přála, ale tahat těch 9 kilo (díky bohu, že je stále jak pírko) pořád a stále všude s břichem……..
Co se týče spaní, to jsem psala článek v sobotu a vydala ho včera.
Chci napsat ještě o Jasmi zuření, kde je to teď celkem nářez a bez záchvatu nejde aktuálně moc nic.
Nicméně, abych tu naši holčičku trošku omluvila, tak jsem včera objevila dvě pidi stoličky. A šudlí si tu dáseň i na druhé straně, takže tam to čekám záhy. Přitom má teprve jednu dvojku? ? Ona je prostě vždycky speciální!
Jinak jsou ty dny takové šťavnaté. Z těch Jasmínčiných vzteků fakt oba úplně šílíme, ale zároveň je tak strašně zábavná, že to člověka nabíjí úplně jinou energií a říkáme si, že je to fakt asi čím dál lepší, pokud to není úplně na palici ?.
