Kojit, nekojit, odstavit, neodstavit, odstavit úplně bez mléka, odstavit na umělý… Jedno správné řešení neexistuje, jeden ideální čas taky ne. U nás čas nastal minulý týden, ale cesta k odstavení byla poměrně dlouhá. Konec byl ale sladký 🙂
Back in time
Abych vše vysvětlila ještě lépe, bylo by dobré se vrátit o pár měsíců zpět. Totiž Jasmínka nebyla nikdy taková ta největší přísavka, jakmile začala pozorovat a objevovat svět, nedala se téměř nakojit. Venku to nešlo vůbec, pořád na něco chtěla koukat, všechno bylo důležitější než mlíko. Máme za sebou i dva bojkoty. Jeden kratší, za to větší. Jeden takový, který z toho vyplynul, že se Jasmí nechtěla cca do 9 měsíců kojit jinak než vleže. Jakmile začala jíst rozumnější dávky příkrmů, bylo to jednodušší, kojila jsem jen tam, kde se dalo lehnout a Jasmi zas byla tak zarputilá, že klidně vydržela i 5 hodin bez mlíka, jen aby ho nemusela pít na veřejnosti.
Večer a v noci se z ní ale stal pijan a cucala jak o závod. Z mé představy a přání – snad budu kojit aspoň do roku – se rázem stalo – snad se mi ji podaří do roku odstavit. Na druhou stranu, nechávala jsem tomu volný průběh, říkala jsem si, že když se to v březnu nepodaří, tak třeba v květnu, nebo v létě, nebo v září…….
Zjišťování co a jak
Cca kolem 9 měsíců jsem si začala zjišťovat, co vůbec odstavení obnáší a znamená. V tu chvíli jsem si to nedokázala absolutně představit. Ježíši už v březnu. Nemám šanci. Jasmi pila většinou po obědě, pak jednou odpo, večer a na noc a potom v noci. Z hrnečku, pítka, lahvičky se napít neuměla. Takže mimo kojení byla téměř žízní (max pár lžiček) a na kojení tak trochu spoléhala. V noci se budila 4-5x.
Začala jsem trochu hledat na internetu, ptala jsem se kamarádek, laktační poradkyně a reakce mě hodně překvapily.
Internet
Na internetu jsem se dozvěděla dva extrémní názory a postupy.
…………………………………………………………………………………
Dítě neodstavovat dokud nedojde k samoodstavu.
…………………………………………………………………………………
Dítě nechat 3-5 dní v noci vyřvat, pochopí to. Nebo poslat někam s tatínkem – bude řvát prý méně, protože nebude cítit mámu.
Laktační poradkyně
Rada laktační psycholožky byla úplně stejná viz první rada z internetu. Neodstavovat, je na to moc malá. Kojit do samoodstavu. Tahle rada mě mrzela. Pokud odstavit chcete, cítíte to tak, měla byste se někde dozvědět, jak na to. Jenže pokud nemáte zdravotní důvody, tak vás hned odsoudí. Možná jsem neměla štěstí na dobrou LP, ale tato rada mi přišla stejně hloupá jako odsuzování někoho za to, že kojí ve 2 a půl letech.
Kamarádky
Rady kamarádek byly většinou hodně milé a pozitivní – Bylo to úplně v pohodě. Najednou to malá pochopila. Začala jsem mu dávat umělé a jemu to chutnalo víc než moje. Občas to bylo i… pár nocí řval, ale pak v pohodě. Nebo… dala jsem malou spát s tatínkem a ona se přestala budit.
Znělo to vlastně celkem pohodově, ale já si říkala … no jooo jenže narozdíl od nich Jasmínka neumí pít z lahvičky, nechutná jí žádné UM, budí se v noci ještě pořád hodně… no a vůbec, tolik štěstí, že by to u nás šlo v pohodě… to určitě mít nebudu.
Téměř rozhodnutá
Zároveň jsem čím dál víc věděla, že odstavit v dohledné době chci, i když se mi to tehdy zdálo absolutně nereálné. Cítila jsem se u toho čím dál hůř. Argument, že bude Jasmínka aspoň zdravá byl úplně v čudu, protože Mínka byla od Vánoc prakticky pořád nějaká načlá. Moje imunita byla v úplným pekle. Cítila jsem se bez energie, síly. Nemocná vlastně taky pořád. Do toho ty její obří zuby, které mi dělaly otlaky na prsech. Atd atd. Důvodů bylo každým dnem víc a víc a já se cítila z kojení vysátá jak fyzicky, tak i psychicky.
Moje zásada, kterou aplikuji téměř ve všech aspektech svého života je strašně prostá, ale účinná. KROK PO KROKU.
Krok po kroku k odstavení
Začátkem roku jsem se rozhodla, že budu Jasmínku kojit naposledy mimo postel – na gauči v obýváku – a potom se přesuneme do postele, kde se bude opravdu už jen usínat, spát. Bylo to úžasné, začalo to krásně fungovat během pár dnů. Jakmile se toto povedlo, aplikovali jsme zábranu na postýlku a matraci dali na nejnižší polohu a začali zvykat na tento vlastní prostor. Samozřejmě ve výsledku to končilo tak, že Jasmínka usínala na posteli se mnou, potom jsem jí dala do postýlky a po prvním probuzení už zůstala s námi v posteli. Zase jsem si vyslechla spoustu názorů, jak je to špatně, ale pro nás pro všechny to v tu chvíli bylo nejlepší a nejpohodlnější řešení. Jasmínka neměla a nemá ještě tak tvrdé spaní, aby ji šlo přehodit do postýlky hned bez vzbuzení. Jde to po určité chvíli až zatuhne – a i tak je to s nejasným výsledkem. Jenže po právě té chvíli už jsme většinou spali já i Bárt a najednou byla vzhůru na další kojení.
Potom přišly slavné nemoci, které všechno hodily trochu zpátky, přes den jsem zase kojila víc, v noci taky. Jakmile se ale Jasmi uzdravila, zase jsem se snažila dodržovat režim a ubírala kojení přes den. Nejdříve jsem kojila po obědě, jednou odpo a pak před spaním. Potom jsem vysadila oběd, nakonec se odpoledne přesunulo na půl 7 a pak bylo ještě jedno kojení těsně před spaním. Nakonec jsem vysadila i kojení v půl 7, které bylo nejhorší. Jasmínka chytá kolem půl 7 totiž krizičku. Tím, že chodí spávat v 9 a předtím se budí kolem 2 půl 3, tak odpoledne je hodně dlouhé. V půl 7 začala vždycky jančit a já jí dala prso. Jenže postupem času jsem zjistila, že jí to moc nepomáhá, nebo teda jen na chvilku a začne zuřit zase. Jakmile jsem tohle zjistila, řekla jsem si, že kvůli 10 minutám klidu nemá smysl jí to prso dávat, a tak jsem vysadila i odpolední kojení a nechala jen na noc a noc.
Začala jsem Jasmínce dávat umělé mléko večer nebo i odpoledne při nějaké krizovce. Postupně jí začalo chutnat a vypila toho víc a víc. Nezáleželo na tom, jaká značka to byla, ale nejvíc jí chutná Kendamil a u toho jsme i zůstali.
Poslední fází bylo kojení v noci. Na noc dostala 150 ml umělého mléka. To trvalo asi 14 dní. Mohlo to trvat méně, ale jeli jsme na hory na týden a tam jsem to nechtěla řešit – z mnoha důvodů. Mohlo to trvat i déle, klidně ještě dalšího půl roku. Ale když jsme se v sobotu vrátili z hor, tak jsem si řekla, že už v noci nedostane. Měla už přes rok, takže já jsem měla cíl splněn, navíc poslední týdny už jsem kojila s brekem. Jasmi si bohužel kvůli lahvičce úplně pokazila kojící techniku, takže mě kousala čím dál víc, i když nechtěla a s prsem blbla atd. Stejně jsem to řekla i Jasmínce, když jsem jí večer dávala lahvičku. V noci už ebubek nebude, maminka tam má bebí a strašně jí to bolí. V noci dáme taky tohle dobrý mlíčko z lahvičky jo. (Název ebubek vymyslela Jasmínka)
A tak se i stalo. V noci se vzbudila. Já jsem uvařila mléko, ona ho část vypila a usla. Pak ještě jednou a spala do rána. Za ten týden už byly scénáře různé, ale všechny velice pozitivní. Jednou vypila 150 ml na první vzbuzení a na další vzbuzení chtěla ještě. Jednou si nedala ani 10 ml mléka a jen chtěla dvakrát pochovat. Včera chtěla spát s náma v posteli celou noc. Dnes se vzbudila jen jednou na mlíko až v půl 5 a spala do 7. Věřím, že v tom hraje roli více faktorů – krom odstavení i návrat z hor, změna času atd. Ale výsledek je ten, že na kojení si už ani nevzpomene a žije se nám všem bez toho teď už mnohem lépe.
Závěr
Zůstali jsme s Bártem příjemně překvapení. Z toho, že to Jasmínka zvládla tak v pohodě a že jí to vůbec nechybí. Že jsme to zvládli my dva bez toho, aniž by to muselo být nějaké drama s odjížděním, vyřváváním. Prostě jsme šli krok po kroku, nakonec vše vysvětlili a ono to stačilo.
Obecně když jsem na internetu četla něco hezkého, u čeho jsem si řekla – takhle bych to chtěla, tak to bylo postavené na tom, že maminky vysvětlovaly, že mají bebí, nebo vysvětlovaly, že už mají mlíčko pro malého sourozence, nebo že se prostě domluvili, že už to zvládnou bez toho, „že už je na to velká/velkej“. Tohle ale platilo pro děti kolem roku a půl. Když jsem to tehdy cca v 10M Jasmínky četla, nevěřila jsem tomu, že by se to mohlo takhle snadno podařit. Jenže teď kolem roku najednou zjišťujeme, že Jasmínka – i když nemluví, tak všechno začala chápat. A možná že stejně tak pochopila co je bebi a že už to mámu bolí a že bude lepší to mňam mlíko z lahvičky, se kterým se dá přece jenom víc blbnout.
Nějakou zásadnější radu k tomu nemám. Chce to jen respektovat individualitu každého dítěte a navzájem individualitu každé mámy. Některé děti toto chápou dřív, některé později. Některé se kojení za žádnou cenu nechtějí vzdát. Někdy do toho přijde nemoc mámy, kvůli které musí k odstavení dojít hned a třeba i dramatičtěji. Někdy onemocní dítě a vás to zbrzí nebo hodí na začátek cesty. Ale jak už jsem psala – KROK PO KROKU :).
