Tak už máme uzlíčka doma. Jmenuje se Jenovéfa Amálie a narodila se v úterý 17.9. ve 4:32.
Minule jsem se o porodu odvážila napsat až skoro rok poté… tentokrát bylo všechno jinak. Bart to zhodnotil asi takhle… minule, to mi tě bylo líto, to jsi byla obětí porodu a medicíny. Tentokrát jsem ani nebyl nervózní, ty sis to prostě nalajnovala a tak to bylo. A ono fakt že jo.
Před porodem
Pár týdnů před porodem jsem psala, že se ještě necítím ready, a tak to taky bylo. Nepřišla jsem si připravená ani psychicky ani fyzicky. Přemýšlela jsem spíš co Jasmínka, co Jenůfka, jak to bude, nebude, jak to uděláme. Je to logické, že se to takhle člověku honí v hlavě. A pak taky že už zkušenost s porodem máte a nevíte, jestli je to vlastně výhoda nebo ne.
Chodila jsem na přípravu na akupunkturu, kde jsem si vždycky krásně odpočala 20 minut, jenže potom to zase byl koloběh a tok myšlenek a běžnej den s Jasmínkou, během kterého jsem neměla na porod ani pomyšlení, zvlášť ještě v situaci, kdy jsme doma řešili i jiné vážné věci.
Knížka
Jakmile jsem vstoupila do 39. týdne, řekla jsem si, že se začnu taky soustředit na sebe a Jenůfku, celé těhotenství na to nebyl čas a prostor a mě to začalo být líto. Koupila jsem si knihu Hypnoporod. To byl krok číslo jedna. A když jsem měla volnou chvilku, hned jsem četla. Bylo to zajímavé a inspirativní. Zaujaly mě pasáže o historii porodů a popis situace porodnictví v zahraničí – VB, USA, kde má člověk možnost si srovnat, v jak dobré situaci je porodnictví u nás. Podstatou hypnoporodu a celé knihy je ale samozřejmě úplně něco jiného. Jsou to meditace, respektive stav hypnózy. Hned na začátku jsem věděla, že uvádět se do hypnózy nebudu, ale říkala jsem si, že třeba mi kniha něco dá i tak. A ono jo. V knize jsou popsané krásné meditace a vizualizace, které pomáhají jak při přípravě na porod, tak i při samotném porodu. Já jsem dřív – před holkama:) – hodně dělala jógu, tai-cchi a cchi-kung, takže mi to bylo obrovsky blízké. Některé meditace byly strašlivě těžké a věděla jsem, že bych musela mít opravdu celé těhotenství prostor na to je procvičovat, plus bych musela mít čas absolvovat i samotný kurz hypnoporodu. I tak jsem si ale některé meditace zkoušela a bylo to zajímavé. Kamarádka Anička, která kurz absolvovala mi poslala i 3 hezké meditace. Komu je tohle blízké, tak doporučuju, komu je to vzdálené, tak mu to asi bude připadat dost na hlavu, uznávám :D.
Akupunktura
V úterý (týden před porodem) jsem šla na akupunkturu. Dominika, ke které chodím je úplně úžasná, prostě takovej ten člověk, jak s ním okamžitě cítíte obrovský klid. Napíchla mi body na hlavě – na psychiku, na malíčku – tato dráha je spojena s porodem a těhotenstvím a potom bod, který se nachází 5 prstů nad vnitřním kotníkem. A také mi udělala v sedě akupunkturu na uvolnění beder a napíchla dva body na trapézech. Po akupunktuře řekla, že jsou všechny dráhy krásně prázdné a připravené a že už další termín dávat nebude, protože do konce týdne porodím. 😀
Pondělí
Noc a přes den
V neděli a v pondělí byla Jasmínka hodně nervózní, dělala úplné blbiny. Krom toho, že nesmyslně zuřila – ještě víc než běžně a přičítali jsme to úplňku, tak se třeba schválně začala bouchat do hlavy, abych ji pak pomazlila. V noci z neděle na pondělí byla vzhůru asi 10x, to byl fakt novodobý rekord. Byla strašně neklidná, jednu chvilku chtěla, ať tam s ní ležím, pak mě vykopávala ven, pak chtěla mlíko, pak zas nic, pak škrabkat, atd. Říkali jsme si, že už je to čekání na ni prostě dlouhé. Ona už asi cítila, že sestřička brzy přijde a jen my jsme to ještě netušili. Bart byl navíc dost nachlazený a v noci spal jak mrtvolka na gauči, takže jsem k Jasmi vstávala sama. Pondělí dopoledne jsme se šly projít a v poledne potom Jasmi usla. Přišly jsme domů, hodila jsem ji do postele, sama se uvelebila na gauči a pustila meditaci z hypnoporodu. Nakonec jsem u ní usla (což se mimochodem popisuje v knize jako žádoucí) a spala asi rekordní hodinu a půl. Odpoledne jsme měly nějaké povinnosti, objely jsme potřebná místa, šly na písek a kolem 6 jsme se vrátily za naším nemocným tátou. Už během dne se párkrát ozvala bolest v tříslech a bedrech, kterou jsem do té doby nikdy nepozorovala. Poslíčky v mém případě byly vyloženě podbříšek a trochu bedra, ale jinak. Tuhle novou bolest jsem ale přičetla tomu, že jsem rozlámaná z té noci a ze spaní s Jasmínkou. Ještě jsem napsala Dominice z akupunktury, že ještě jsem 2v1, a tak bych zítra přišla.
Večer
Na večeři jsme neměli ani chuť a ani sílu, tak jsme si namazali jren chleba, lehli oba na gauč a pustili novou kriminálku na ČT1. Jasmínka kolem nás blbla s panenkou a kočárkem a četli jsme si knížky a tak. Bylo asi 9 hodin a jak ležím, tak říkám Bártovi… jeeee mně asi praskla voda. A tak to celé začlo.
Vlastně to bylo trochu srandovní a zároveň hezké, že jsme u toho byli tak nějak všichni. Otázka byla co teď že. Člověk se na to snaží být připravený, ale vlastně moc není ani být nemůže, takže Bártík začal poskakovat a oblíkat se, že jedeme. Já jsem řekla, že klid, máme určitě 2 hodiny, žádné kontrakce nemám. Zavolali jsme tchýňku ať přijede, napsala jsem, že na akupunkturu už opravdu nedojdu, a taky jsem zavolala porodní asistentce, že praskla voda, ale jinak nic a že dám vědět a šla jsem se vysprchovat. Bárt mezitím uspal Jasmi a já si užívala teplou sprchu. Jasmínka usla, tchýně přijela a já si šla lehnout do postele a ještě chvilku odpočívat. Pustila jsem si zase meditace a vizualizace, masírovala si body na malíčku a nad kotníkem, pila maliník. Zhruba kolem 11 jsme se vydali do porodnice. Sice bez kontrakcí a voda byla čirá, ale říká se, že zhruba do 2 hodin byste měli do porodnice. Kdybych měla zpětně jedinou věc udělat jinak, tak asi počkám doma klidně déle, ale zase mám dva rodiče porodníky, kteří už netrpělivě čekali, kdy teda vyrazíme.
Příjem v porodnici
Na příjmu to bylo celkem srandovní. Půl hodiny se „testovalo“, jestli mi opravdu praskla voda, nechtěly věřit, že to byla voda – prý asi moč :D:D:D. Nakonec se teda potvrdilo, že to voda byla, dali mi na bříško 5 sond (to jsem s Jasmi neměla, jen občas klasický monitor) a řekli, že mě přijmou a půjdu se ještě vyspat na pokoj. Jenže neměli žádný volný pokoj na porodním, žádný volný nadstandard, kde by se mnou Bárt mohl být, jen volnou postel na gynekologickém oddělení. Paní doktorka mi řekla, že si mám odpočinout a ráno se uvidí, co kontrakce a kdybych chtěla, píchnou mi oxytocin na vyvolání. To jsem věděla, že bych nechtěla, že prostě to chci nechat plynout a uvidíme.
Z uložení na zhaslý pokoj se dvěma cizími ženami jsem moc radost neměla. Říkala jsem si, že takhle jsem si ten porod nepředstavovala, bylo mi z toho trošku úzko. Pak jsem si řekla, že ne, že tam nebudu ležet a čekat na porod. Měla jsem s sebou homeopatika, která jsem si začala dávat co 20 minut a pustila jsem si meditace. Masírovala jsem si nohy a ležela. Kontrakce se dostavily dost brzo poté. Začalo to po 5 minutách, brzo to byly 4, 3… aplikace mi potom pořád psala, že už je čas vyrazit do porodnice :D.
Porod
Zhruba po 2 hodinách – tedy cca ve 2 jsem si řekla, že půjdu zpátky na porodní sál zazvonit na sestřičky, že už se to dost rozjelo. Zůstala bych i na tom pokoji, ale to prodýchávání kontrakcí začalo být intenzivnější, nechtěla jsem paní budit. Přišla jsem, sestřička mi řekla ať si zavolám manžela i asistentku a zatím si dám teplou sprchu. Mimochodem poprvé jsem porodní asistentku neměla, nevěděla jsem ani komu bych řekla, ale odrodila mě nakonec úplně úžasná paní, a tak jsem ji poprosila, jestli by si znovu neudělala čas. Byla tedy přímo z nemocnice.
Šla jsem si dát sprchu, Bart nabral asistentku autem a přijeli kolem 2:45. Následoval klistýr, kontrakce byly dost rozjeté, teplá sprcha. Bárt byl pořád se mnou, pustil mi relaxační hudbu, ale přiznám se, že v tu chvíli už jsem ji nevnímala. Kontrakce pak byly už po minutě, hodně intenzivní, já jsem byla pořád ve sprše. Bártovi jsem jen řekla, že jsem si usmyslela, že se Jenůfka narodí mezi 4 a 5 :).
A taky že jo. V úterý v půl 5 se vyklubala na svět. Bylo to hezké, rychlé, bez komplikací, při lampičce, jen my dva (tři), občas porodní asistentka. Asi nic nemohlo být lepší.
Určitě to nebyl hypnoporod, ale bylo to přesně tak, jak to být mělo. Dopředu jsem neměla žádné představy, očekávání, porodní plán, cokoliv. Ale když se to začalo odehrávat, tak jsem přesně věděla, co dělat a jak chci, aby to bylo. A tak to vyšlo. Meditace a vizualizace mi obrovsky pomohly, stejně tak bych dala ruku do ohně za homeopatika i masáž reflexních bodů, ale je mi jasné, že ne každý na to je.
Jasmínka ani nic nezjistila, protože na usínání jsme ještě byli doma, na mlíko byl ještě Bart a na vstávání už zase byl doma.
Za dva dny nás z porodnice pustili a my si můžeme užívat (občas trošku náročnější) sžívání s oběma holkama doma. ❤️☺️
