V úterý jsem byla v nemocnici na prvním monitoru, takže už se to nezadržitelně blíží, a tak mě napadá, jestli vlastně ještě umím rodit. Přijde mi, že ne.
Jeden večer mě bolel podbříšek a Bart hned… “Jedeme? Ježíši, vždyť já nevím, jak se dýchá.” Jenže problém je, že já jsem to taky zapomněla. Jak se dýchá, jak se tlačí, jaký to je ?. No prostě jak se rodí. Ono je to asi dobře, že takhle zapomínáme. A možná si to taky vybavím až půjde do tuhýho. Nevím.
Přípravné kurzy?!
S Jasmi jsem chodila na kurz příprava na porod, plus na psychoterapii kvůli klaustrofobii. Se asi smějete, ale já do té doby jela ve výtahu jen párkát, a to na místech, kde to jinak moc nešlo. Třeba v hotelu v Chicagu, kde jsme bydleli ve 24. patře. A taaak. Takže výtah byl fakt problém. Teda spíš dítě a kočár bez výtahu by byl problém.
Přípravu na porod jsem tehdy (ne)absolvovala ve Větrníku v Brně a můžu doporučit. To ne v závorce je proto, že kvůli hospitalizaci jsem nestihla všechny lekce. Kvůli absenci lektorky a přehazování kurzů jsem ale zrovna chyběla na nějaké prostřední pasáže, takže jsem vlastně o tolik nepřišla ?. Jinak byl kurz fajn, chodili dost často i tatínci, Bart byl jen na lekci, která je vyloženě společná. Něco jako Role tatínka při porodu.
Kurzy existují dlouhodobější nebo i intenzivní jedno/dvou denní. Při těch dlouhodobějších si tam často najdete i nějakou kámošku.
Podruhé jsem kurz navštěvovat neplánovala, ani bych na to neměla čas. Ale koukala jsem na kurzy Hypnoporodu, co to vůbec je, jak to funguje, kde to dělají, co to obnáší. Našla jsem asi jen 3 agentury, všechny byly už do mého porodu plné, většinou se kurzy konaly v Praze a byly třeba na celé 2 nebo 3 dny a ideálně s partnerem. Takže to taky nic. Nabízeli i on-line lekce nebo on-line čtení, ale na to bych musela najít čas a ty peníze za to byly eeeeh….no tak jsem do toho nakonec nešla. Ty kurzy hypnoporodu dost často kritizují běžné kurzy, některé hned na webu píšou, že tyhle kurzy, kde se učí psí dýchání jsou pasé. Ty běžné kurzy občas zase říkají, že hypnoporod je výmysl a je potřeba být připraven na všechno, co se může u porodu stát. Asi je fajn si najít to, k čemu máte blíž… A nebo si v tom pak najít to svoje. Větrník byl za mě tak někde mezi, určitě se v tom dalo najít i alternativnější i méně alternativní přístup.
Co zabalit do porodnice?
O tom, co si zabalit do porodnice jsem psala myslím úplně první článek na blog. Odkaz házím sem. Stran updatu – ptala jsem se čerstvěji “odrozených kamarádek” a musím říct, že plus minus to sedí, já beru asi to, co jsem psala, co občas nesedí je erár. Asi ho dávají jak v jaké porodnici a také v závislosti na vytížení.
Co s Jasmínkou a tak dál…
Tašku asi příští týden zabalíme, ale krom toho nějakou přípravu nechystáme. Vlastně zatím ani nevíme, co s Jasmínkou. Uvidíme, podle situace. Ideální by byl rychlý porod přes víkendový den, Jasmínka u babičky a dědy na hlídání, Bart se mnou v porodnici a potom by si vzal Jasmí na noc… 😀 😀 Takže takhle jsem si to namalovala a jaká bude realita, to se necháme překvapit a možná se potom všichni pobavíme.
Dula, asistentka?
Poprvé jsem nezvažovala žádnou svoji osobní asistentku nebo dulu. Nevěděla jsem, co čekat, jak to bude probíhat. Také jsem slyšela, že dost často nejsou rádi, když si přivedete svoji vlastní dulu, která není z daného pracoviště. Asi strašně záleží jak kde. Nicméně já jsem ani neměla nikoho známého nebo někoho na doporučení a ani jsem o porodu neměla nějakou konkrétní představu. Prostě jen moje klasické – uvidíme.
Tentokrát jsem předběžně domluvená se stejnou porodní asistentkou, která je přímo z nemocnice Milosrdných bratří a rodila Jasmínku a bylo to s ní boží. Když to nějak nevyjde – kvůli službě, volnu, čemukoliv, tak se nedá nic dělat, určitě se z toho nebudu hroutit a zvládnu to určitě i s někým jiným, je tam bezva tým. Když to ale půjde, bude to skvělé, protože teď mám konkrétního člověka, ke kterému mám důvěru.
Před porodem
Říká se lněné semínko a čaj z maliníku. Lněné semínko uvidím, ale čaj z maliníku mi chutná a třeba pomůže :).
Jdu taky na akupunkturu, kde začneme příští týden miminko připravovat a pak jí budeme postupně říkat, že až se jí bude chtít, tak se na ni těšíme. Myslím, že mi to pomůže i psychicky, protože občas mám takové stavy, že jako ještě nejsem ready znovu rodit a znovu šestinedělí a znovu miminko a co Jasmínka, jak to zvládne a jak se budou mít rády a jaké to bude. A tak si říkám – ještě neee, ještě nejsem připravená. Jindy se už zase strašně těším “Já už chci vidět, jak vypadáá!!”.
Před prvním porodem jsem tyhle pocity neměla, to jsme se pořád snažili Mínku udržet v břiše co nejdéle. A taky měla jsem nějaké představy, které byly ve výsledku celkem mile zcestné. Teď už má člověk nějakou zkušenost, tak ta hlava jede. Asi je to přirozené. No prostě bude to tak, jak to bude a asi nemá cenu to nějak víc řešit a plánovat, jen to nechat plynout a pozitivně to směřovat.
