Jedenáctka je tady a ani neřekneme prd a Jasmínka bude mít rok. A to jako fakt, protože už je zas 13. a ten únor je strašně krátkej…
Tenhle měsíc byl ve znamení zubů a různých změn. Přemýšlím o tom a říkám si, jak je možné, že některé změny si to dítě zařídí vlastně úplně automaticky samo a tak strašně jednoduše. A některé – ve vašich očích – drobnosti, způsobí úplný rozklad osobnosti malého tvora i vás.
Třeba jenom když jsme se rozhodli dát postýlku dolů a zavřít bočnici. Najednou bylo postaráno o usínací a spací třídenní horor. Jasně… si řeknete 3 dny … co je to 3 dny. Ale kdo to zná, tak ví, že občas si říkáte, že nevydržíte už ani minutu. Kdyby tu postýlku Bárt nemontoval do té spodní pozice půl dne půjčenou akuvrtačkou, tak ho donutím to udělat už během toho prvního usínání… Naštěstí si to sedlo.
A takhle o tom pořád přemýšlím i ohledně kojení. Chci brzo odstavit, ale pořád si říkám, jestli náhodou nepřijde den, kdy si Jasmínka tak nějak sama řekne, že už je na to velká. Nebo jestli to budou prostě 3 úplně strašný dny a noci, na který si nikdo za pár měsíců vlastně ani nevzpomene?
Zuby
Během jednoho měsíce vyrašili 4 zuboši. A jako víte, jak to s dětma chodí, když jim rostou zuby… Jenže vlastně zas tak si stěžovat nemůžu. Jasmínka je raplík i normálně, takže ty zuby to až tak nezměnily. I když některé dny byly celkem masakr. Dokonce jsem jeden večer Bártovi zakázala jít koukat na zápas. (Zpětne se za to omlouvám:D)
Spaní v noci
Nevím, jestli se to stalo tím, že přestala večer usínat u prsa, nebo tím, že většinou si na stranu postýlky lehá Bárt, ale skoro celý měsíc se budila jen 2x za noc. Bylo to sice vykoupené tím, že chodívala spát cca v 10, takže já jsem většinou padla s ní a vstávání bylo v rozmezí 5:50 – 6:30. Zezačátku jsem se ji snažila ještě jednou nakojit, že jako usne. Jenže neusnula a zuřila pořád dokud se nerozsvítilo světýlko a nezačali jsme komunikovat a hrát si.
Jinak – jak jsem psala – rozhodli jsme se dát postýlku dolů a zavřít bočnici. Kvůli bezpečnosti. Musím říct, že pro mě je to mnohem obtížnější, ale jinak to samozřejmě nejde. Ale je to občas boj o nevzbuzení zrovna uspaného dítěte. I vyndávání je pro mě obtížné, ohýbat se přes postýlku dolů a tahat ji nahoru, naštěstí není tak těžká. Každopádně nedovedu si představit to dělat v noci 10x. Tohle opravdu jde až teď, kdy se budí 2x. A snad se časem naučí tam usínat úplně sama.
Spaní přes den
Posledních pár dní se něco změnilo, možná už to spadá do 12. měsíce, nebo je to náhoda, to opravdu nevím. Každopádně najednou spí jen 2x během dne. Tím se jí i změnilo noční spaní, tzn. usíná cca půl 9-9 a vstává 7-půl 8. Což je parádnější.
Přiznám se, že mě to už trochu štvalo a vysilovalo. Jasmi totiž šla spát třetí spánek až celkem pozdě… v 5, v půl 6, někdy až v 6. A i když jsme ji nechali spát třeba půl hodiny, tak samozřejmě měla dostatek sil na to, aby jančila až do 10 turborychlostí, kterou jsem já přestala zvládat. Jenže vynechat ten třetí spánek prostě nešlo. Fakt nešlo. Ona začala být tak mega giga protivná, že stejně jsme vyměkli a šli jsme ji povozit a uspat. Ale najednou buch změna. Ani nebyla ospalá, prostě spát nechtěla. I když jsme ji měli v kočáru. Hurá.
Plazení, kolínkování, sezení, stání
Pořád jsme ve fázi plazení. Kolena využívá jen k tomu, aby se z nich zvedla do stoje. Absolutně nevím, jestli tu fázi lezení přeskočí … a joo já vím, že by neměla, ale co mám jako dělat a jak jí to mám vysvětlit? 😀 Možná se to nějak naučí potom z toho stoje. Stoupla si poprvé když jsem dopsala článek o 10 měsících. Ale nemám k tomu ani žádnou fotku s milníkovou kartičkou. Ona si totiž začala stoupat tak nějak zvláštně horizontálně a potom z toho udělala akorát jednoho dne vertikálu :D. Takže jsem to nějak nepovažovala za zásadní. Ale asi to zásadní bude, prostě stojí. A od té doby, co je postýlka dole, tak v ní nedělá nic jiného (OK krom spaní). Zatím to je ale dost vachrlatý. Ale ty začátky asi vachrlatý bývají, co … Že prostě stojíte dítěti pořád za zadkem, protože se rozhodne stoupnout si úplně někde blbě a ty nožičky ještě ujíždějí do všech stran a končí to držkopádem? Jinak má první capáčky…Krásný žužový Timberlandy. A víte, jak dlouho vydrží na noze? Nasadím… lehne si zuřivě na zem, sundá jednu, druhou… zazubí se a je klid.
Jídlo
O jídle a pití z lahviček, pítek, hrníčků a skleniček chystám článek. A tohle byl strašně zlomovej měsíc. Začalo jí strašně chutnat, jí skoro všechno a krásně konečně zvládá i kousky jídla, takže už se neděsím při sebemenším zrníčku, že se zase začne dusit. Nicméně jí fakt dost, nebo o hooodně víc než předtím… a váží pořád stejně? 😀 Ona to fakt vyzuří asi!
Pití je pořád kapitola sama pro sebe. No jak říkám, bude článek.
Mluvení
A tak toto je pecka úplná. Jasmínka začala opakovat slova plus si vlastní vymýšlí. Konečně taky přidala máma, mami… ale upřímně… možná bylo lepší, když to neuměla 😀 😀 😀 protože, teď je to mami pořád. Kromě klasiky se jí hodně líbí Co to je, Co je, Kde je… Plus má teď oblíbené KATĚ/GATĚ/ATĚ… to je dost často, ale nevíme, co to znamená… A je to takové radostné zvolání vždycky. 😀 No a pak člověk něco řekne a ona to zopakuje a když je to na ní moc těžké, tak tak převaluje to slovo v puse a snaží se ho říct a neví, jak na to. To je taky rozkošné. 🙂
