Je září, podzim ťuká na dveře. Jakmile venku není aspoň 20 stupňů a sluníčko, tak mám depku. Mám ji v podstatě každej celej podzim. Zima už je pak trochu lepší, protože si říkám, že se jaro blíží, plus Vánoce, plus se jede na hory atd. No ale podzim, to je můj konec.
V půlce srpna jsem to už začala cítit, tak jsem psala kamarádce – hele a co se vlastně dělá s děckem na podzim? Dostala jsem odpověď: „Nic, jen chlastáš už od rána.“ Potom ještě doplnila „A těšíš se na Ulici.“ Něco na tom bude. 😀
Program
Vždycky jsem byla proti plavání a nějakým kroužkům s básničkama. Plavání a bazén sama fakt neprožívám. A básničkování s jinýma mamčama – to tak nějak nejsem já. Jenže Jasmi vodu miluje, a tak jsem si řekla … jednou týdně, kvůli ní, to mě nezabije! A tak jdeme ve čtrtek na první lekci. 😀 No zkrátím to. Nakonec jsem hecla i to cvičení. Samozřejmě. Tam jsme byly už v pondělí – viz níže.
Beru to tak, že Jasmi bude v kontaktu s jinými dětmi a lidmi, bude se socializovat, budu správně posouvat její psychomotorický vývoj a budeme mít nějakou zábavu na ten pitomáckej podzim. Někdo tvrdí, že podzim/zima jsou na to zas blbý v tom, že je dítko pak pořád nemocný, tak uvidíme.
Výběr
Co se týče výběru, pro mě to bylo dost těžké. Jasmi začíná mít režim, takže vybrat kurz tak, aby to bylo v dobrý čas a měli tam volno, to byl skoro nadlidský výkon.
Pro nynyna
Záleží, co chcete a jak staré nynynko máte. Na tom fakt hodně záleží. Pro mrňata jsou dobré baby masáže nebo cvičení v náručí. Starší potom zase už blbnou jinak a je potřeba je správně rozvíjet pro stoj a chůzi.
Projela jsem tyto kurzy a agentury na cvičení dětí kolem 6M – Čiperové, Majka, Jarmila Kovaříková, Větrník, Lužánky a ještě víc. Co se týče plavání, tak jsem zvažovala všechny, které nechlórují bazény – Plaváčci, Žabičky, Rosničky. Nakonec chodíme do Čiperů a Plaváčků. Doporučení jsem měla na různá, vyhrála ale vhodnost termínu.
Cvičení maminek po porodu
Musím říct, že těchto cvičení je úplně všude plno. Nejvíc jsem zvažovala yogu v Yoga Brno, kam už roky chodím sama na yogu. V Zábrdovicích udělali úplně nové patro pro dětskou yogu a říkala jsem si, že to bude skvělé.
Jenže potom jsem si o tom četla víc a zjistila jsem, že nic pro mě. Pro nás. Je to vlastně cvičení maminek, které vezmou své dětičky s sebou a ty se tam nějak socializují, zabavují. Buďto leží vedle maminky na podložce, pasou koníky, hrajou si atd. Je to na 45 minut. Jenže to fakt není nic pro Jasmi. Ona chvilku nevydrží a její nálada a chuť po něčem novém se mění každou minutu.
Nedělám si iluzi, že tam všechny míma celou dobu klidně leží a pobroukávají a jen Jasmi kňourá. Ale tím spíš. Tohle jsem si definitivně ujasnila v pondělním cvičení. Byla jsem ráda, že jsem tam vlastně pro ni a ne pro sebe… Když jdu cvičit já -jakože chodím jednou týdně na yogu právě do Yoga Brno, tak tatínek hlídá a já jsem hodinku a půl bez malé a skvěle si odpočnu a opravdu cvičím yogu – i v mysli. Pro maminky, které mají klidnější děti nebo nemají možnost hlídání a chtějí zhubnout nějaké to poporodní kilo a najít si třeba i kámojdy je tohle ale super volba.
Jak to ladit a vybírat
V tomhle vám radit samozřejmě nechci a nemůžu. Vyberte si kurz, který je vám příjemný. Plavání, cvičení miminek, baby masáže, znakování, cvičení maminek s dětmi… existuje toho strašná hromada. Všechno se dá najít na netu. Ale co jsem hodně řešila já, byl čas.
Ptala jsem se na to i ostatních maminek na pondělním cvičení – začíná ve 12 – a každá to měla jinak. Jedna říkala, že malý v tuto dobu jí oběd a po-o jde spinkat a že je zvědavá, jak to bude. Druhá říkala, že nemá žádný režim, a tak že vůbec neví. Třetí říkala, že jí to vyšlo tak, jak chtěla – tam patřím i já, ale zase můj předpoklad, že v tento čas by měla být Jas maximálně spokojená, nevyšel :D. Cvičitelka říkala, když budete potřebovat nakojit, přebalit, dělejte to, žádný stres. Přebalovala a kojila jsem tentokrát jen já :D.
Ty kurzy, které trvají třeba hodinku a půl jsem úplně záměrně přehlížela. Říkala jsem si, že je to dlouhé a že tam už fakt nevím, jak s jídlem nebo spaním. Přece jen 45 minut se dá když tak nějak přežít. Ptala jsem se i ostatních kamarádek s menšími dětmi, které na tyto delší lekce chodí a ty říkaly, že je zvykem, že během těch 60/90/120 minut ta dítka dělají všechno – spí, jí, bdí, zlobí, jsou hodné atd. Zase asi jak pro koho. Mína je extrémně citlivá na všechny ruchy, pláč dětí, celkově ostatní děti, takže by to nešlo.
Jak probíhalo naše první cvičení
Ještě shrnu, jak probíhalo naše první cvičení. Příjemně mě to překvapilo. Cvičitelka moc milá, maminka také, náplň bohatá a různorodá. JENŽE! Jasmínka! Možná se vám to stane, tak jen ať víte, že v tom nejste samy. Určitě jsem to nevzdala a ještě to zkusíme minimálně dvakrát, třikrát a pokud by to nešlo, domluvím se na vrácení peněz. Ale věřím tomu, že to byl spíš prvotní šok a že to bude lepší. Nicméně nutit jí do toho nebudu. I kdyby peníze vrátit třeba nešly.
Takže než to všechno začalo, byla zlatíčko. Byli tam dva 8M kluci, Míně se hodně líbili. Mně se zas líbily maminy, tak jsme kecaly. Děti byly zlatý všechny 3 a já jsem si říkala JOOO TO BUDE PARÁDA. Jenže se nahrnulo víc dětí i paní cvičitelka, která začala povídat úvodní informace. Miňonka se k ní přidala a začala povídat s ní. Paní cvičitelka se dívala na mě a stále opakovala – TO NEVADÍ, TO NEVADÍ… (myšleno, nevadí, že piští a žvatlá takhle nahlas), jenže skoro jí nebylo slyšet. J. začala být čím dál hlasitější a potom to přešlo ve fakt naštvané zvuky. Potom už teda zuření, pláč. Nakojit nechtěla v žádném případě. Na břicho, na záda, do náruče, na klokánka. Nijak 😀
Tak jsme šly ven. Jenže tam to pokračovalo. Věděla jsem, že má hlad/žízeň, ale za žádnou cenu se nechtěla nakojit na klíně – to ona prostě teď nějak nechce. Tak jsem si lehla ven na kachličky, pod ni jsem dala aspoň mikinu a kojila jsem. Jakmile vypadala víc spoko, tak jsme se vrátily, ale o moc úspěšnější to nebylo. Nelíbila se jí jediná aktivita a odmítala spolupracovat. Za cinkáním se ona na povel otáčet prostě nebude. Stejně cinkají i všichni kolem, tak se stačí dívat k sousedům. Vozit po karimatce se nebude. Letadýlko děláme doma, to je nuda.
„Mamko, pojďme domů. Já chci svůj klid. Chci spát. Rostou mi zuby. Nechci tady být. Nevím.“
Posledních pár minut jsme nějak přečkaly, rozloučily se a rychlostí blesku se sbalily a odjely. Jsem zvědavá, jak to bude příště. Od plavání si slibuju větší úspěch. Dám vědět!
