Chtěla jsem článek o šestinedělí napsat až po své šestinedělní kontrole, abych nic nezakřikla a najednou čas letí a Jasmi má dnes 2 měsíce a já pomalu zapomínám, jaké to v tom šestinedělí bylo. A že to bylo náročné. My maminky tuhle úžasnou schopnost nějak od přírody máme. A je to dobře. Já navíc jsem ten typ, kterej očekává všechno spíš horší. Nebo se snažím na to horší být vnitřně připravená než si to nějak malovat.
Šestinedělí je ale každopádně náročné období, ke kterému je nutné přistupovat s maximálním respektem. Musím ale přiznat, že to naše nebylo nijak dramatické. A možná to také bylo tím, jak jsme ho prožívali, co jsme dodržovali a dělali. Nakonec je toho psaní tolik, že to bude na dva články. Ale hezky postupně…
Očekávání
Těžko se mi teď popisuje moje očekávání, ale musím říct, že bylo úplně jiné. Je teda pravda, že já jsem si představoval jinak i porod. Nemůžu říct líp nebo hůř… ale prostě úplně jinak! A to stejný i šestinedělí nebo celkově péči o miminko a bytí mámou.
Dobrá zpráva je ta, že z článků, popisů kamarádek a příspěvků na sociálních sítích to vždycky působí hůř, než to je. Dost často člověk neslyší úplně pozitivní věci a zdá se mi, že to i dost lidí odradí a řeknou si, že na to ještě nejsou připravení.
Zničí vám to intimní život. Už nikdy nebudete mít čas jeden na druhého. Už se nikdy nevyspíte. Vytahají se ti prsa. Budeš tlustá. Změkne ti mozek. Budeš řešit jen plínky a mlíko. Přijdeš o kamarády. Odstřihneš se od všech. Nebudeš mít ani čas se najíst. Na práci zapomeň.
A když se i tak rozhodnete miminko mít a den D se nezadržitelně blíží, popadá vás čím dál větší panika, nebo možná strach a deprese z toho, co vás čeká. O porodu nemluvě!
Realita
První týdny jsou vážně překopaný úplně naruby. Žijete je v pár-hodinových cyklech. Přebalujete, kojíte, uspáváte. Občas dlouho, občas to jde všechno zázračně rychle. Občas úspěšně, jindy neúspěšně. Někdy nemáte čas se najíst, namalovat nebo vysprchovat. Protože i když miminko konečně usne, stejně ho chodíte každé 2 minuty kontrolovat, jestli dýchá, jestli spinká, co znamená tohle chroptění a co tyhle skřeky… Někdy už vás bolí ruce z nošení a chování a nohy z obcházení bytu pro uspání a uklidnění miminka. A hlavně – učíte se. Všichni. Miminko se učí brkat, prdět, sát, existovat na tomhle světě mimo bříško. A vy se učíte s ním zacházet, poznávat co potřebuje, proč pláče, hledáte nějaký režim, který se zatím řídí jen hladem. A tatínci se snaží všechno, co se odehrálo nějak pochopit. Protože vy se připravujete na příchod nového tvorečka 9 měsíců, ale tatínkům mnohdy dojde celá situace, až když drží miminko poprvé v náručí.
Zdá se, že už váš vztah s partnerem vážně nebude nikdy jako dřív. Na intimní chvilky nemáte pomyšlení. Chybí vám společné snídaně, usínání, diskuze o něčem jiném než o kojení a prdění…
Jenže!!! Tohle období je sice intenzivní, ale krátké. Po 4-8 týdnech se začne život normalizovat. Nechci říct, že vracet do normálu, protože pravda je taková, že už se to nikdy nevrátí tam, kde to bylo. Už vás totiž čekají samé nové věci. A v 99 % případů jsou to úplně úžasné věci a situace, kdy jste naprosto paralizovaná láskou. Zážitky a chvilky, které vás, váš život i váš vztah s partnerem posunou tam, kam si to ani nedokážete představit. A společných chvilek s partnerem si budete víc vážit a zároveň si je i víc užívat a prožívat.
Mezi-závěr
Každé miminko je jiné a nechci se pasovat do role vševěda, ale třeba naše zážitky z náročného období sžívání s novým členem rodiny někomu pomůžou.
Co jsem si tedy z šestinedělí odnesla?
- Nemít sama strach … že něco nezvládnu, že v něčem selžu, že nebudu vědět co dělat. Zvládnete všechno.
- Nenechat se „strašit“ ostatními a nedívat se moc do budoucna. Slyšíte to všude kolem sebe. Tohle miminko v noci nespí, tahle kamarádka má problémy s kojením. A ignorovat věty typu „No teď je to ještě nic, počkej až…“.
- Všechny emoce jsou v pořádku. Negativní, pozitivní i smíšené. Všechny přijdou, není to nic špatného ani nestandardního.
- Láska k tomu malému uzlíčku každým dnem sílí.
- „…když ti ji dají po porodu na bříško, všechnu bolest zapomeneš.“ „…když se na tebe usměje z postýlky, odpustíš jí prořvanou celou noc.“ Tohle maminky často říkají a já to neuměla pochopit, dokud jsem to sama nezažila. Je to kouzlo.
- Proč pláče? Je vlastně jen omezený počet důvodů, proč vaše miminko pláče, a to je dobré si uvědomit a při řešení situace jít vyřazovacím způsobem.
- Zapojit rodinu. Pokud to jde. Aspoň trošku. Protože oni chtějí a jsou za to rádi. A vy si odpočnete. A vaše miminko nebude mamánek.
- Netrápit se drobnými „neúspěchy“. Těžko na ulici poznáte, zda byl tenhle člověk na umělém mléku nebo tom mateřském, těžko poznáte, jestli se narodil s porodní hmotností 2500 nebo 4100 gramů, nebo jestli pásl koníky o měsíc dřív nebo později. Pokud to není důležité, je potřeba to hodit za hlavu.
- Režim je důležitý, ale ne za každou cenu. Je dobré se o něj postupně snažit a jít mu naproti, ale když to občas nejde, tak to prostě nejde. Miminko vám samo napoví, co je pro něj nejlepší.
- Vůně miminka je omamná a výrobci voňavek by se měli zamyslet nad uvedením takovéto vůně na trh.
Více o jednotlivých bodech v zítřejším článku :).
