Ve včerejším článku jsem nakousla několik bodů, které jsem si odnesla z šestinedělí, nebo řekněme z prvních dvou měsíců sžívání. Je toho mnohem víc, ale tyhle poznatky mi přijdou stěžejní.
1) Nemít sama strach
Budu mít problémy s kojením? Bude miminko hezky přibírat? Budu vědět, jak se postarat? Budu hysterická a ubrečená? Vyspím se ještě někdy? Změní se vztah s partnerem?
Jo asi vás nějaká ta nepříjemnost potká, ale dopředu nevíte která a kdy nebo jestli vůbec. Každé miminko je jiné, a tak nedává smysl se stresovat dopředu. Užívejte si přítomnosti. Každé chvilky, která přináší něco nového. Najednou je za vámi první den, týden, měsíc, dva a všechno je jinak. Je jasné, že mírná obava z něčeho nového k tomu patří. Ale rozhodně nemějte strach…
2) Nenechat se strašit
Tohle souvisí s bodem číslo jedna. Ale zatímco v předchozím bodě se do špatné situace dostáváte sama, tady vás do ní bohužel staví ostatní. Rodina, kamarádky… nedělají to schválně, občas to myslí ze srandy nebo jen tak to „plácnou“. Já například pořád slýchávám “joo teď to máš ještě dobrý, ale počkej až…” doplňte si libovolně.
kdy přijde prořvaná celá noc?… kdy mi dojde mlíko?… kdy budu mít mastitidu? … kdy přijdou koliky? …kdy začnou růst zuby?
Po dvou nebo třech týdnech jsem začala tyhle věty ignorovat a od té doby jsem se začala cítit mnohem líp. Nenechte se stavět do role, kdy se bojíte, co přijde druhý den nebo příští týden. Platí to stejné co výše – třeba nic z toho nikdy nepřijde, nebo přijde úplně něco jiného.
3) Všechny emoce jsou v pořádku a láska roste každým dnem
“…když se na tebe potom usměje, odpustíš mu celou prořvanou noc.” “…když ti miminko po porodu dají na bříško, zapomeneš všechnu bolest.”
Jako těhotná nebo ne-mamka si to nějak nedokážete představit. Skutečně může existovat taková láska, díky které všechno špatný rychle zapomenu? Jo může. Jakmile miminko s vypětím sil uspíte a dáte si pár minut oddech, už byste ho nejradši zase šla vzbudit, aby se na vás těma kukadlama koukalo. Je to taková láska, která vás nutí všechno ostatní odsouvat na druhou kolej a neustále zapomínat na jakákoliv negativa.
Ale pokud se u vás tyhle emoce nedostaví hned po porodu nebo v prvních týdnech, nebojte se, nejste špatná máma. Emocí a nových zážitků je tolik! Já jsem měla první dny ze všeho smíšené pocity. Měla jsem vedle sebe bezbranný dvoukilový uzlíček a přemýšlela, že jeho osud je v mých rukou. Chvilkama se mi i stýskalo po tom starém já… bez břicha, bolavých prsou. Po tom já, které si může kdykoliv dát kávu, kýbl džusu nebo zelí… které se může vyspat kdykoliv chce, nebo si vyrazit do města nebo zaběhat. Ale tohle brzo pomine a ta láska sílí a roste každým dnem. Jenže to se fakt nedá vysvětlit, dokud to nezažijete.
4) Vyřazovací metodou zjistit, proč pláče
Důležité je si uvědomit, proč takhle malé miminko pláče. Není to dvouleté ukňourané, špatně vyspané nebo nevychované dítě. Je to malinkaté miminečko ve vaší náruči, které se před chvilkou narodilo a neví, co si samo se sebou počít.
Je mu zima/teplo, má plnou plínku (obtěžuje jen některé děti), má hlad, trápí ho prdíky, trápí ho grkánci, chybí mu prostředí v bříšku, je ospalé. Tohle jsou důvody, proč vaše miminko pláče. Nepláče, že ho bolí kolínko, nebo že mu sebrali lopatičku na písku, nebo že jste mu nekoupila kokino. Zatím ne. Takže nejlepší je jít vyřazovacím způsobem. Víc o tom bude v příštím článku.
5) Zapojit rodinu a manžela
Když přijedete s prckem z porodnice, naučte tatínka přebalovat, koupat, chovat. Všechno mu hezky ukažte a vysvětlete. Tatínkové mají často obavu, že nebudou s miminkem manipulovat správně a potom se tomu vyhýbají. Ukažte jim, jak to dělat a dodejte jim důvěru. Uvidíte, že potom sami rádi pomůžou, když budou vidět, že je s nimi miminko spokojené a vy si nachvilku odpočinete.
Zapojte i babičky a dědečky nebo kamarádky. Pokud chtějí pochovat, povozit, chtějí přijít na návštěvu, nebojte se je zaúkolovat. Zatímco babička chová, vy si můžete dát sprchu, chvilku se prospat, nebo klidně doma uklidit nebo otevřít notebook. Prostě na co máte chuť.
6) Vyhledávat to, co je vám příjemné a co vám pomůže občas vypadnout z koloběhu
Samozřejmě ne na úkor malého prďolky, ale pokud máte chuť jít na hodinku na masáž, ke kadeřníkovi, na manikúru, nebo na procházku, běžte. Jakmile budete miminko najezené a má ho kdo pohlídat, víte, že máte určitě hodinku (možná i víc) čas něco podniknout. Pokud nemá kdo pohlídat a vy se necítíte úplně 100 %, zkuste vyrazit na oblíbené místo, tam kam jste ráda chodila dřív nebo tam, kde si dáte něco dobrého.
7) Netrápit se drobnými „neúspěchy“
Něco si nějak plánujete a najednou je všechno jinak a vy si říkáte, že jste snad špatná matka nebo si kladete otázky, proč zrovna vy. Často se to týká kojení nebo psychomotorického vývoje. Chcete kojit a nejde to. Mlíčko není, máte vpáčenou bradavku, mimčo neumí dobře sát… Řešíte to s laktační poradkyní a stejně nic. Každou maminku tohle moc trápí. Ale poznáte na ulici člověka, který byl kojený a který byl na umělé výživě? Pravda je taková, že ne. Takže pokud to nejde, netrapte se tím víc, než je zdrávo. To stejné platí i o vývoji. Ještě nedrží hlavičku, ještě se nesměje, ještě se neotáčí – drobné odchylky jsou naprosto v pořádku.
8) Režim je důležitý, ale ne za každou cenu
Je to občas těžké. Sama jsem si občas zajásala, že hurá máme režim a další den bylo všechno jinak. Zkuste ale aspoň dělat takové malé rituály. My jsme začali tím, že koupačka je každý den mezi 6 a půl 7. Jasmi koupání zbožňuje. Dále většinou dvě dvouhodinové procházky venku, někdy to ale vyjde jinak. Každej den je malinkato jinej a přibývají další činnosti. Teď jsme třeba přidali ranní cvičení, čtení a pasení koníků. Časem toho je víc a víc a tadá režim je na světě.
9) Zkoušet a míň číst
Tohle je asi to nejzásadnější. Rady na internetu nebo od vašich maminek a babiček jsou sice fajn, ale každé miminko je jiné a zabírá na něj něco jiného. I vy jste jiná než jakákoliv maminka na internetu nebo vaše máma či tchýně. Jinak budete snášet únavu, jinak budete snášet hormonální výkyvy, nebo všechny změny, které se budou odehrávat. Takže prožívejte a zkoušejte. Vy to víte a poznáte nejlépe.
