Posledních 14 dnů, možná 3 týdny Jasmínka začala strašným způsobem bojkotovat jídlo. Často se píše – nechce jíst=rostou zuby. A ono fakt, první zub vylezl. Jenže apetit se absolutně nijak nezměnil. Jakmile jsme Jasmi posadili do jídelní židličky, začala se vztekat. Jakmile se k puse přiblížila lžička, hned škubla hlavou na druhou stranu nebo do lžičky plácla. A to jsme se snažili dělat kde-co.
Psali:
Jakmile překonáte první lžičku, je vyhráno. Nebylo!
Zkuste krmit, když bude na čtyřech, nebo na břiše. Pomohlo trochu, ale tak na 2, 3 lžičky, potom zase zamčeno.
Zkuste zabavit hračkou, nebo udělat z jídla hru. Vůbec, maximálně hračka plác do lžičky a bordel všude.
Zkuste mixovat méně/více. Nezabralo.
Zkuste kupované/domácí. Stejný.
Hladem neumře, příliš to neřešte. Ano.
Jedině to poslední ve výsledku fungovalo. Snažila jsem se od toho odprostit. Nezuřit, že se s tím vařím a chystám a že to nechce. Nabídla jsem 2 jídla, pokud nebyl zájem ani o jedno, tak jsem nenutila, vytáhla jsem ze sedačky a šup běž si hrát. Zkusila jsem třeba za hodinku, za dvě, jestli není chuť. Situaci to samozřejmě neřeší, ale pořád to může být jenom nějaká méně žravá fáze a nebuduje to negativní vztah k jídlu a celému procesu. Výhodou v mém případě je pořád ještě kojení, mohla si dát víc mlíka, nicméně nevím jak na mililitry, ale vícekrát během dne stejně ani nechtěla. Ona není úplně mléčná přísavka, má to tak na zapití.
BLW
BLW neboli přechod (od mléčné stravy) vedený dětmi. To znamená – necháváte dítě vybrat, co si dá do pusy a co sní, místo toho, abychom to dítěti sami v mixované verzi na lžičce dávali do pusy. Může to být klidně vařená mrkev, banán, sýr, čerstvý hrášek…
Musím se přiznat, že zastáncem BLW úplně nejsem. Zaprvé jsem na to byla trošku posránek, zadruhé Jasmínka na to v 5M nebyla prostě vyspělá. Každá mamča a každé mimčo jsou na tom zase jinak, takže to nechci hodnotit nebo odsuzovat, ale prostě nám to nesedlo. Jasmí se nám párkrát na začátku jídlem dusila, nebylo to vůbec příjemné, i když asi o nic nešlo, prostě jen neznámá tužší věc v puse, ale i tak, klepu se ještě teď, když si na to vzpomenu. Tenhle mírně traumatizující zážitek mě přesvděčil o tom, že lžička bude náš kámoš. Teď by to šlo možná lépe, ale i tak si to nedovedu představit v plné míře.
Super jídlo pro superděti
Minulý týden mi shodou okolností kamarádka minulý víkend půjčila celkem zajímavou knížku Super jídlo pro superděti. Trošku jsem se do ní začetla a zaujalo mě krom několika receptů zejména to, že pro děti od 9 měsíců už běžně v knížce vyvařují játra na cibulce, brokolicovo-rybí koláč, jehněčí s česnekem, rozmarýnem a rýží, lososa s brokolicovo-sýrovou omáčkou nebo kuřecí kousky s ovocem namáčené do creme fraiche. A na svačinu? Plátky sušeného masa!!!
Čuměla jsem na to s otevřenou pusou. Já jsem se vlastně asi zasekla v těch 5 měsících a frčím pořád to stejné. Pyré ze zeleniny, masa, ovoce… jednodruhové i míchané dohromady. Kaše na večer a občas ráno – všechny možné různé druhy, dva dny po sobě stejnou nechce. K tomu jsem přidala jogurt. Semtam chleba, křupku, sušenku. Ale játra na cibulce a sušené maso?????? No tyyy vole.
Obměny v jídelníčku
I tak jsem se musela hluboce zamyslet. Je pravda, že Jasmínka sice nechce ze lžičky svoje, ale naše by baštila hned, co to máme na talíři. Kdykoliv ji dám cokoliv našeho, tak se může zbřídit. Omeletu, lučinu, těstoviny, avokádo… Hezky z prstu, nebo si to sama vezme.
Zkusila jsem tím pádem zařadit několik obměn v jídelníčku. Zkouším to teď víc dospělácky, vařím občas zároveň pro nás i pro Jasmi. Samozřejmě dávám pořád pozor na sůl a cukr. Cukru (přidanému) se vyhýbám fakt úplně, zatím není důvod, hyperaktivní je až dost i bez něj :D. A nesolím, i když je pravda, že když dám občas někam sýr – parmezán, lučinu nebo tak něco, tak to slané je, ale není to nějaký extrém. Zkouším pomalu zařazovat bylinky a cibulku. Neříkám, že hned frčím jehněčí na rozmarýnu nebo játra na cibulce, ale nějaký pokrok tam opravdu je a zatím ŤUK ŤUK na dřevo – je to lepší, mnohem lepší. Vrátila se jí zase chuť k jídlu. A možná to bylo zubama, možná jen blbou náladou… ale možná taky tím, že se mi snažila dát najevo to, že už prostě není malý mímo a že na ty moje mrkvový kašičky se mi může vyprdnout a že chce něco pořádnějšího.
