Tak jak jsem psala – tento týden ještě určitě bude (minimálně) jeden článek. Je tady. Docela jsem začala bojovat s příkrmy u Miňonky. Prvních 7-10 dní to klapalo všechno v pohůdce, jenže najednou se z toho začala strašně zacpávat, měla prdíky, bolesti bříška, celou noc prděla tak, že kdyby se do ložnice přikradla od někud jiskra, tak celej panelák vybouchne.
Rozum v hrsti. V knížce.
Začala jsem kupovat a stahovat různé knížky o příkrmech. Upřímně, nedoporučuju žádnou. V některých jsou fajn recepty, ale na druhou stranu nevidím v tom až takovou vědu, prostě povařím/napařím nějakou zeleninku a pomixuju to dohromady. Na to fakt nějaký recepísky nepotřebuju. Co seženu za zeleninu, co se mi bude zdát hezké, co bude chutat. Spíš bych ocenila přehledně kdy jakou zeleninu můžu, tipy triky ohledně zavádění příkrmů, info jaká zelenina se nemůže mrazit, kdy přidávat porce – snídaně, svačina atd.
Recepty jsou v mnoha knížkách doplněny i základními informacemi. Ale fakt základními! Že začít 4.-6. měsíc! Že jak začne dítě sedět, máte ho dát ke stolu – oukej v našem případě tohle je budoucnost dost vzdálená a člověka to asi napadne! Že kojení je nejlepší…
Pak jsou další druhy knih, kde se dozvíte úplně jiný systém příkrmů. Úplně jiné názory. Imunologické okno neexistuje, je to jen trend. Alergeny co nejpozději – ideálně až po roce. Mrkví nezačínat, je hodně sladká. Suroviny jen lokální a sezónní, žádné experimenty a rozmanité chutě. Začínat snídaní ať stihneš doktorku v případě alergické reakce.
Čím víc čtete, tím víc jste zamotaní. Informace se navzájem vylučují. Do toho se dítko kroutí, není v pohodě. U Jasmi to vyvrcholilo tak, že začala příkrmy úplně odmítat. Tohle mi nedělá dobře, tohle jíst nebudu.
Jak z kruhu ven.
V tu chvíli jsem si řekla, že je zase čas vzít do ruky místo knihy vlastní intuici a nechat ji pracovat. Nebudu popisovat ten dlouhý proces hledání správného postupu. Ani nechci tvrdit, že máme vyhráno, ale je to minimálně mnohem mnohem lepší.
Ve zkratce náš „návod“ na trošku klidnější dny i noci 🙂
- večerní kaši jsme úplně vysadili, sice to byly jen rýžové vločky s vodou a to jediné ji v podstatě dost chutnalo, snažila jsem se to dělat i hodně řídké, bylo to bez mléka, bez lepku, ale stejně…v noci to nešlo 😀
- lepší vařený doma, nevím proč, ale dělá jí to líp. Příští týden jedeme na dovolenou, takže to s sebou nabalím skleničky a uvidíme. Fakt jsem nezjistila, jak to dělat jinak na dovolené. Možná zavařit? Akorát nemám zavařovací hrnec. Jo počkat vlastně. Já zavařovat neumím.
- kapka oliváče, někdo dává máslo, mně to přijde zbytečný kvůli laktóze. Já vím, je tam toho jen špetka, ale říkám si proč, oliváč stačí. V žádné chytré knize jsem tohle nevyčetla, rady zkušenějších matek. Když skleničku kupovanou, šupsnu do ní oliváč taky!
- čaj…zatím ho pije z lahvičky a má to trošku jako zábavu, ale třeba 50 ml za den už dá a nějak to tu kaši naředí
- mrkev, dýně, brambor, batát už jsou osvědčené
- dáváme jen oběd, občas když má náladu dám ještě 3, 4 lžičky té stejné zeleniny i na večeři
- alergeny zatím čekám, přijdou mi zbytečné, já vím, já vím, imunologické okno, ale stejně to jíst nechce, prostě hezky zeleninka a uvidíme, co bude dál
- ovoce jsem zkoušela, nechutná
- maso jsem zkoušela, absolutní odpor, zavře pusu a nevpraví do sebe ani nanogram
- jak se trošku ochladí, začnu dělat vývary a z toho možná trošku masa slupne
- bryndáky ideálně nějaké nelátkové – jako kdo ty látkové vymyslel, vždyť ta mrkev, batát nejdou vyprat
- na příkrm nesmí být úplně hladová a v blbé náladě, dávám po dopoledním spánku tedy cca kolem 11 už. Každý dítě tohle má asi jinak.
- do půl hodinky až hodinky po příkrmu nakojím, pokud příkrm i večer, kojím hned
