Miminka pláčou. To je jasný. Takže když se mě někdo ptá – „Je hodná nebo pláče?“, tak nevím, co mám odpovědět. Protože ano – buďto je hodná nebo pláče, protože něco potřebuje. Jenže některý miminka plačou víc, nebo se dostaneme do situace, kdy si říkáme „ježiš proč řveš.. najezená jseš, vyspaná, tak co ještě chceš?!“…
Moje abeceda
Už jsem o tom jednou psala, ale slíbila jsem, že to víc rozvedu. Takže situace miminko pláče, jenže proč a jak zařídit, aby přestalo:
a) zima/teplo
b) plná plínka
c) má hlad
d) prdíci
e) blinkání
f) stesk po bříšku AKA „jen tak“
g) spánek
V hlavě i tak nějak okem jdu vylučovací metodou od toho nejjednoduššího. a-b-c.
Může jí být zima nebo teplo? Když jo, řeším. Ne. Jdu dál…
Má plnou plínku. Zkontroluji, případně přebalím. Tady teda ještě upozorňuju na to, že Jasmec ještě nikdy kvůli plné plínce neplakala, ona si v tom mokru a teplíčku maximálně lebedí.
Může mít hlad? Pokud ano, je to jasný a je to dost častá příčina pláče – teda u nás! Ale pokud jsem kojila/krmila v poslední době, tak asi důvodem hlad nebude. No tohle je ta jednodušší část. Ta složitější je d-e-f.
d) prdíci
Minulý článek byl na tohle téma. Takže ho sem hodím. A jen zopakuju. Pokud mimčo trápí prdíky, zaměřte se na to, co jíte. Když vysadíte aromatické a nadýmavé potraviny a stále žádná změna k lepšímu, zajděte do lékárny a zkoušejte. U nás zabrala kombinace Babycalm, Espumisan a BioGaia Protectis.
e) reflux
Tohle už tu taky bylo. Takže článek sem opět odložím. Netrápí to každé mimčo, ale Mínu teda reflux trápil fest. Musím říct, že s blížícím se třetím měsícem se to dost zlepšuje. Zároveň vždy když tohle řeknu nebo napíšu, tak zpravidla problije celej den… 😀 Každopádně dřív to bylo fakt dost blbý. Úplně na začátku jsem ani nevěděla kdy kojit a jak, aby nešlo všechno ven. Potom to začalo trápit stylem jako prdíky. Takže jedeme si takhle po venku, pohůdka, pozorujeme přírodu a najednou se začne kroutit a z ničeho nic začne řvát, klidně i ze spánku. Vzala jsem ji přes rameno, odgrkla a pohoda. Teď už je to většinou bez křiku a trápení. Prostě si ublinkne, takže převlíct sebe i slečnu J.
f) stesk po bříšku AKA „brečím mámo jen tak“
O období po narození se u dětí často hovoří jako o 4. trimestru. Opět minulý článek. Byl na toto téma. Miminka ze všeho nejvíc potřebují nahrazovat prostředí v bříšku. Tak jim to dopřejte. Chovejte je a choďte s nimi, syčte jim do ouška (nebo pořiďte šumícího medvídka), balte je těsně do zavinovačky… však už víte. Občas prostě taky neví, proč brečí. Něco je naštve, už je to pryč, ale to naštvání a rozrušení tak nějak trvá. Tak to tišení neflákejte a dejte tomu dostatečný čas.
g) spánek
Často pokud se vyřeší všechny výše napsané věci, miminko usíná… Zkuste se vyvarovat tomu, aby plakalo kvůli ospalosti. To už je pozdě. Miminko je přetažené a pláče, protože se mu nedaří usnout. Pokud jste v této fázi, dělejte to, co je miminku příjemné. Chovejte, hlaďte ho po čelíčku a za ouškama, masírujte nebo zahřívejte bříško, syčte do ouška, drncejte v kočárku, noste v nosítku ať cítí vaši blízkost… Zkoušejte, co mu dělá dobře a při čem usíná.
Předtím, teď a potom
Režim
Každý týden je miminko trošku jiné, důvody pláče se mohou měnit a některé postupně mizí. Postupně poznáváte jednotlivé druhy pláče a už víte podle denní doby, hodiny nebo situace, proč asi brečí. Ale zejména v prvních týdnech a měsících miminko ještě režim nemá a člověk se v těch uplakaných chvílích trošku ztrácí. Tam mi nejvíc pomáhala abeceda.
Uspávání
Jasmi bude mít v sobotu tři měsíce a často teď pláče protože se jí chce spát a nemůže usnout a je z toho naštvaná. Takže většinou teď přes den uspávám v nosítku, tam je to rychlý proces. Když náhodou usne v kočáru, do 20 minut je vzhůru celá rozzuřená, naštvaná. Takže zase šup do nosítka a pokračovat ve spánku. Tam většinou její spánek končí až ve chvíli, kdy už jsem vyřízená, spocená a necítím záda.
Zvyky
Džes má teď jakejsi zvláštní psychickej blok, že nebude kakat jinde, než pod její hrazdičkou s opičákem Karlem nebo na přebalováku. Na přebalovák – aktuálně přejmenovaný na prdipult – jsme ji dávali dřív, ale teď už ji tam nechci nechávat samotnou a ten proces kakání nějaký ten čas zabere a chce u něj mít klid. Takže ji dám na hrací dečku – chápejte prdidečku – a mezitím jdu trošku poklidit, uvařit, umýt se, oblíct nebo co je potřeba. Za pár minutek je dílo dokonáno a jsou úsměvy na všechny strany. Jenže běda jak jsme přes den někde pryč. Pokud nemáme prdidečku s sebou, tak slečinka nevyloudí jediný prd a často kvůli tomu zuří. A to je tenhle problém o to větší, že je zvyklá na bobek téměř před každým kojením. Prostě takovej průtokáč no. Takže pokud se to nedaří a zuří, tak nezbývá, než se vrátit domů a dopřát ji to, na co je zvyklá a co má ráda.
Polohy
Důležité jsou i oblíbené tišící polohy. Jasmi není moc ráda klasicky v náručí, naopak má ráda když je přes rameno, teď má nově oblíbeného tygříka a nebo už od mala je ráda zádičkama přilepená na našem hrudníku. Občas je taky ráda na bříšku, buďto pase koníky nebo si jen položí hlavičku na bok a odpočívá. Něco z tohodle vždycky zabere a ukldní.
Větší problém
Pokud miminko pláče opravdu hodně, nevíte co s ním a nedá se to vydržet, nebojte se to konzultovat s lékařem. Pokud kojíte, zkontrolujte, jestli nemáte málo mlíka, pokud jste na umělém, zkuste změnu, třeba mimču nesedí. Může to být také nějaká alergie. Nebo nemůcka. Nebo jen blbej den…
Přijde mi, že bych celé své mateřství za první tři měsíce shrnula do slova „zkoušíme“ a do rady „zkoušejte taky“. Ono vždycky něco nakonec zabere a pomůže :).
