Všechno nejlepší do nového roku. Ten konec byl opravdu náročný a i když měl Bart hodně volna a byli jsme na Jasmi dva, stejně jsme si vůbec neodpočali. Spíš naopak. Jasmínku totiž přepadla exantemová viróza. Píšu tuhle diagnózu jako úplnou jasnačku, ale pravda je taková, že jsme dlouho nevěděli.
Průběh
25. v noci začala mít teplotu, která trvala 3 dny. Mysleli jsme si, že je to od druhého zubu, kterej se tam už rýsuje a vypadá, že se objeví každým dnem, celkem si to šudlila, nechtěla nic jíst, takže diagnóza zprvu jasná. Noci příšerný. Naprosto. I tak jsme se rozhodli, že pojedeme na „chatu“ na Čeladnou. Že tam budeme s našima, odpočineme si, pohůdka. Říkali jsme si, že tři dny teplot… to už musí být zub každou chvilku venku. Teplota sice přešla, ale zub nikde, místo toho najednou vyrážka, a to už jsme věděli, že zubem to nebude.
Protrpěli jsme si další noci, ale když říkám protrpěli, tak to myslím tak, že spánek 30 minut, 30 minut hysterickej záchvat, kterej se nedal ničím zastavit. Nechtěla hladit, chovat, kojit, hrát si, spát, ležet, nic. Měli jsme o ni fakt strach. Občas přišel ale takovej blikanec, kdy to zase byla pohodová Jasmínka. Trval jenom třeba minutu, nebo dvě, ale vždycky nás to utvrdilo v tom, že se jí snad nic vážného neděje a že je prostě akorát nemocná. Asi že ta šestá nemoc?!
Z Čeladné jsme odjeli předčasně domů. Cesta byla naprostej očistec a i doma jsme potom trpěli. Mysleli jsme si, že domácí prostředí ji uklidní a bude se cítit lépe, ale nic. Když už se to 7. den nelepšilo a ekzém se navíc rozlézal i na tváře a šíji, zvažovali jsme, že zajedeme na pohotovost. Nakonec jsme si to znovu rozebrali, řekli jsme si, že jestli bude v noci aspoň trošku v pohodě spát, tak to necháme tak a uvidíme ráno. Noc se dala přežít, ale po 6. hodině nás vzbudila siréna, která nešla zastavit, a tak bylo jasné, že vyrážíme.
Vydali jsme se za naším pediatrem. Ten nás ve dveřích přivítal slovy „vypadáte nějak posmutněle“… nee to my jsme jenom týden nespali a přes den zažíváme totální horor, jinak v pohodě :D. Naštěstí nás uklidnil diagnózou a řekl, že u někoho to může trvat 2 dny u někoho týden. A ono jo. Hned v pondělí večer už bylo uspávání jako dřív, noc byla taky jako dřív, takže asi jenom 6krát kojení, což je skvělej úspěch. Včerejší den taky mnohem lepší. Noc ovšem byla zase šílená plus má najednou vychraptělý hlas :D. Ale to může být od toho řvaní. A to řvaní zase zubem, nebo prostě jen tak. Snad už viróze odzvonilo.
Co při nemoci udělat jinak
- Nejdříve jsme teplotě nepřikládali takový význam, respektive spojovali jsme ji mylně se zubem. Možná kdybychom hned na začátku nikam nejezdili a byli doma a dávali nurofen/panadol, tak by to nebylo tak dlouhý, ale těžko říct.
- Musela jsemv se vyprdnout na nějaké kojící zásady, které tak nějak dodržuju. Vzhledem k tomu, že nechtěla nic jíst i vzhledem k tomu, že měla teplotu a byla zesláblá, kojila jsem mnohem častěji. Ale mnohdy ani nechtěla pít, jenom chtěla prostě kontakt a nějak ukonejšit od zuření. V té chvíli jsem byla ráda, že ještě kojím. Občas ale nepomáhalo ani prso. Nechtěla vůbec hladit, jakkoliv jinak se mazlit. Takže bylo těžké jakkoliv ji utěšovat. Ale většinou asi kontakt a mazlení pomůže.
- Stejně tak jsem musela rezignovat na spánkové zásady, které taky držím kvůli lepšímu nočnímu spánku – viz minulý článek. Nebudili jsme ji, nechali jsme ji vyspat, ale většinou to bylo dost těžké, protože se stejně zhruba po půl hodince vzbudila.
- O nějakém režimu platí to stejné. Celý den se posune. Jíst nechce, koupání vynecháte, uspávání trvá neskutečně dlouho, nebo u někoho taky mimořádně krátko. Na režim je potřeba najet až znovu po nemoci.
