Tak už se plazí. Ale nemáme na to milníkovou kartičku. Asi nepodstatný milník pro tvůrce kartiček. Ale pro nás i pro Jasmi celkem zásadní změna. Na druhou stranu my ty kartičky tolik nepotřebujeme, protože přetočila se na Bártovy narozeniny, plazit se začala na svátek obou babiček a lézt by mohla kdy? Tak Vánoce, Nový rok, nebo pak narozeniny dědy… 😀 asi! Nebo prostě uvidíme, žejo… kdoví kdy to zas bude.
Jasmi prostě nespěchá. Zatím se uměla pohybovat různě v kruhu a dozadu. Což znamenalo, že se dostane už na hodně zajímavá místa, ale přece jenom ne všechna. Nejlépe se dostávala pod gauč nebo pod skříň, ale potom už nemohla vylézt zpět. 😀
Včera ale musela vstát v půl 6 ráno, což je při jejím usínání v půl 10 poměrně nezvyklé. Už prostě nemohla dospat, aby mi ukázala, jak to krásně umí. Začalo to takovými dvěma nekoordinovanými přísuny… a večer se už doplazila v podstatě kamkoliv potřebovala. Tedy zase start z 0 na 100, takhle to ona prostě má. Dlouho nic a pak komplet.
No tím chci jen říct to, že je to v pořádku, ať to má vaše mimčo jakkoliv. Jasně, že v 8,5 měsících už spousta dětí kolem nás dávno stojí nebo obchází nábytek, ale tohle nijak neuženete. A i když si říká kdokoliv cokoliv, tak myslím si, že tenhle osud moc změnit nemůžete. A ono je to dobře. Všechno má svůj čas. Někdo je rychlík, někdo pomalík, někdo na to přijde brzo, ale pak mu dlouho trvá, než se posune někam dál, někdo se zasekne v určité vývojové fázi déle… no a co žejo. Chodit tak nějak umíme všichni, pokud nemáme nějaký zdravotní hendikep.
Každopádně já zítra musím nakoupit všechny ty zábrany a obalovače všech rohů a držáky na šuplíky a nevím co všechno :D. Pomalu začínám zjišťovat, kde má náš byt slabiny. A i když se na tohle období zrovna moc netěším, tak když vidím tu radost v obličeji Jasmínky, jakože MÁMO TOHLE JE PECKA, TO JSEM JEŠTĚ NIKDY NEVIDĚLA, tak mám vlastně radost taky. 🙂
