Na konci srpna jsme se vypravili projezdit Vysočinu a teď koncem září jsme se vydali do Beskyd. Beskydy jsou moje srdcovka. Jenže vlastně nikdy nebyl prostor to tam projezdit detailně. Než se narodila Jasmi, docela dost jsem toho s našima procestovala, ale zejména v zahraničí. Česko mě často tak nějak míjelo, přitom je to strašná skoda.
Takže teďka taková minirecenzička Vysočiny a Beskyd. Jo já jsem zaměřená na jídlo a dobrou kávu, takže ať víte, co máte očekávat
Vysočina – Neopracovaný drahokam za pár peněz
Procházky, příroda, (příjemné) ochlazení, levné ubytování. Vysočina samozřejmě nenabízí jen tohle, ale pokud máte dítě, tak vlastně víc nepotřebujete. Můžete si pronajmout celou chatu s kamarády nebo prarodiči, nebo se ubytujete v penzionu. Nečekejte světovou gastronomii nebo výběrovou kávu. Ale nic ve zlém. I na leču nebo Pavlově se šlehačkou a rozmraženým ovocem nebo na cappuccinu s kakaem si můžete pochutnat. My jsme projezdili novoměstsko a konkrétní zhodnocení je zde:
U Kosků – Blatiny – rodinná restaurace – skvělé domácí jídlo, můžete spojit s procházkou nebo s návštěvou pražírny Hofr.
Hofr – Blatiny – pražírna kávy a kavárna – domácí zákusky, nečekejte latte art, ale pochutnáte si.
Na Bělisku – Březiny – penzion – hezké ubytování s opravdu domácí kuchyní, budete mít pocit, že jste si to právě uvařili doma, trošku nevyužitý potenciál, ale pěkné, otevřené jen pro ubytované. Ale pokud máte větší díte, určitě ocení Kukiho stezku, která od tam startuje.
Na Čechách – Lačnov – penzion – tenhle opravdu stojí za to, zahrádka, hezké prostředí, dobré jídlo, otevřené jen pro ubytované. Dá se jít procházkou do Korouhve, ale náš kočár to nedal, nosítko jo.
Lucký vrch „Lucák“ – kopec s hospůdkou – blízko Lačnova, ale pěšky tam spíš nechoďte, musíte totiž projít obci Telecí, která je dlouhá 7km 😀 , nahoře klid, pohoda, hezký výhled, pivo, limča. A spousta vos.
Selský dvůr – Daňkovice – restaurace – moc dobrý oběd, ale skoro pořád plno, protože je to skoro jediná otevřená restaurace široko daleko. Dětský koutek.
Klokočí – Kadov – penzion a restaurace – pro mě trošku zklamání, protože jsem byla před pár lety a byla to úplná pecka, kvalitou šli trochu dolů, ale pořád je to jedna z mála otevřených restaurací a třeba jsme měli jen smůlu. Hezká zahrádka.
Pozor na!
… pokud máte dítě, tak vlastně víc nepotřebujete… no není to na 100 % pravda. Protože jídlo potřebujete určitě! A sehnat otevřenou restauraci, hospůdku je docela problém. Většina penzionů vaří jen pro hosty, takže ideálně si vzít polopenzi a večeři mít zajištěnou. Oběd samozřejmě vždycky někde seženete, ale nepočítejte s tím, že to bude bez popojetí autem nebo v nějaké došlapatelné vzdálenosti. Natož pak s kočárem. S tím může být na trasách taky problém, takže u nás to jistilo nosítko.
Beskydy – Načančaná zeleň
Beskydy jdou strašně nahoru. Vznikají zde nové krásné hotely, penziony. Kuchaři se předhání, kdo lépe využije lokální suroviny. Luxusní wellness a půjčování elektrokol je nedílnou součástí. I mimo hotely a penziony Beskydy žijou. Kavárny. Pivovárky. Cyklistické stezky. Houbařské reje. Zmrzlina v kravíně. Rozhledny. Lanovky.
Na jednu stranu je tohle přesně to, co Vysočině chybí. Život. Různorodost. Zábava. Aktivity. Na druhou stranu…při mateřské se takhle rozšoupnout… no proto jsme jeli jen na 4 dny?.
Spali jsme a jedli jsme:
hotel TATRA – Velké Karlovice – krásný hotel, wellness i super jídlo, ale všechno je trošku moc posh na sílu až z toho člověk nemá pocit na 100 %. Bez dítěte určitě, ale s malým miminem je to semtam trochu punk a to se sem nehodí. Ale do bazénu můžete s dítětem do 12 let do 18 hodin.
Endemit hotel – Horní Bečva – luxus, strašná pohůdka, dobré jídlo, boží wellness dohromady. Možná to, co nám v Tatře chybělo. Tahle kombinace fakt dobře fungovala a člověk se cítil pořád příjemně, i kdyby šel na večeři v teplákách. Do bazénu s dítětem do 12 let také do 18 hodin.
Miura hotel – Čeladná – Miuru známe dobře už dávno, spali jsme tu vícekrát, jídlo i wellness fantastické, praktičnost pokojů je ale trošku nad jejich užitnost, na umyvadlo u postele je nutné si zvyknout. Co děti a bazén bohužel nevím.
Jenom jsme jedli:
Rekovice – Trojanovice – mňam a super místo i na poobědovou procházku (i s kočárem), nebo klidně i na svatbu
Jurášek – Kunčice pod Ondřejníkem – krásný penzion, super jídlo, prý i hezký wellness, kam ale nemůžou děti do 1 roku. Místo je krásné, procházka taky možná.
Káva:
Kovárna – Čeladná – kouzelný podnik, kde si můžete kromě kávy a dezertu nakoupit i cool věci, jenom pozor je to úplně u hlavní silnice, takže je tam docela hluk pokud sedíte venku – Jasmi se v kočáru budila když projel kamion. Vevnitř je zase přes zimu často narváno, ale dělají teď dostavbu, takže uvidíme, jak to tam bude brzo vypadat.
Balloo – Rožnov p. R. – mohlo by se to jmenovat spíš NEBE, výběrová káva, dezerty totální peklíčko, spousta z nich bezlepkových, krása vevnitř i venku. Jediné štěstí, že tohle nemám blíž domova. Byla bych brzo tlustá koule bez peněz.
Nebyli jsme a všichni si chválí:
Mezi plůtky, Cattleya, hotel Bartoš, penzion U Holubů
Pozor na!
I Beskydy mají nějaké to „pozor na“.
1. Ceny jsou vyšplhané fakt vysoko. Dají se najít i mnohem levnější varianty než to, co je popsané výše, ale i tak se ceny pohybují oproti Vysočině tak krát 2.
2. Personál není vždycky na 1200 %. Nátura místních je opravdu jiná, než jsme z Brna zvyklí, ale i tak občas jejich chování ještě pokulhává za zbytkem.
„Já si dám jedno dopio.“ „Víte vůbec co je dopio, to si nedávejte.“
„Dal bych si jedny palačinky a můžu se zeptat, jaký tam je ten džem?“ „To fakt nevím.“ (bez jakékoliv další reakce, nebo snahy to zjistit)
(číšník donesl jedno jídlo špatně) „Manželka měla objednaného něco jiného.“ „Neměla.“ „No měla, manželka by si kozí sýr určitě nedala, měla něco jiného.“ „Ale já to tady mám takhle.“
ne všechno se stalo nám osobně, ale pravidelně jsme něco takového zažívali 🙂
Třeba vám moje minirecenzička Vysočiny a Beskyd pomůže :). Dejte vědět.
