Taky máte občas ten pocit, že vám vyměnili dítě? Dřív jsem si myslela, že děti jsou buďto hodné, nebo zlobivé. Buďto spavé nebo nespavé. A ono tak trochu jo, ale vlastně né úplně. Ano, některé děti jsou hodnější, některé spavější atd. Jenže pak existují ještě jakási speciální období. Období průměru, extrémní hodnosti, extrémní spavosti, extrémního zlobení atd. No a slečna J. je teď v tom zlobícím…..
Jak to začalo…
V pátek jsme měli jít na očkování – hexu a pneumokoky k tomu. Nakonec jsem se z toho připrcla a zavolala panu doktorovi, že to chci rozložit. Hexu teď, pneumokoky později. No a úplně nakonec jsme se rozhodli, že v pátek pojedeme na výlet na Čeladnou až do neděle. Takže jsem přesunula hexu a 3M prohlídku na úterý.
Už minulý týden jsem začala pozorovat, že je taková „jiná“. Zdálo se mi, že zuří z ospalosti, když jsem si ji dala do nosítka, tak byla rázem tuhá. Jenže z nosítka jsem v těch vedrech trochu uondaná a taky se mi prostě nelíbí, že v kočáru, kde dřív normálně spala, najednou jako spát nebude.
Ve středu jsme měli focení, které kvůli zuření ani moc nevyšlo. Předčasně jsme museli opustit bojiště, a nakonec máme jen 10 fotek, z nichž ani jedna není vyloženě boží. A fotografem to není.
K tomu se přidalo zuření a nespaní v autě. Což dřív nedělala. Fňukala jen když jsem zastavila na červené nebo byla v zácpě. Jenže to najednou začala být docela trága, a tak jsem se pátečního výletu trošku začala obávat.
Oprávněně. Spánky byly. Dva. Desetiminutové. Nakonec jsme to s vymydlenýma hlavama od jedné uspávací melodie, krtečkem, zrcátkem a jednou kojící/uklidňovací zastávkou nějak dali až do Ostravy. Jenže tam to pokračovalo v zuření a denním nespání až do neděle. No a včera i dnes jedeme ve stejném rytmu. Spánek je pro prťata – si asi říká Jasmi – a mně už jsou 3 měsíce žejo.
Jak to probíhá?
Zuří v autě. Zuří v kočárku. Zuří v nosítku. Zuří doma. Když usne, spí tak 15 minut a i přesto, že se nijak nezmění podmínky, najednou se vzbudí. Když se vzbudí, tak většinou začne z 0 na 100 opět hystericky ječet a docela dlouho nic nezabírá. Jedině její hrazdička. Ale jakmile není v blízkosti hrazdička, máme zaděláno na průšvih. Pak pomůže většinou poloha zádičkama k nám a mít přehled o všem. Když nezuří, tak minimálně pomrčuje. Nebo je schopná měnit náladu jak fusakle na svých pidi nožkách.
Příčina
Kdyby šla v pátek na očkování, mám to aspoň na co svádět. Ne vážně. Nemyslím to jako legraci. Už minulý týden sice byla “jiná”, ale to, co je od pátku… to je fakt jak klouzat se hlavou dolů proti zdi.
Takhle hledám příčinu jinde a pravděpodobně ji nenajdu. Nebo jich bude prostě víc.
- Spoustu podnětů – všechno, co se v té hlavince odehrává a co se tam musí pospojovat.
- Zuby – moje mamka tohle tvrdí už od prvního týdne. Kdoví, třeba se tam fakt něco předchystává, ale spíš ne, když jsme měli oba zuby až v roce.
- Erupce na slunci, špatná fáze měsíce, whatever.
- Vedro – všude, pořád. Jenže vedro bylo, je a bude.
- Bouřky – nevím, naši psi taky bývají nervózní před bouřkou a třeba tohle naše miminko je pořád tak trošku zvířátko ??♀️.
- Moje mlíko – říkám si, jestli s tím mlíkem něco není. Ale podle mě je pořád stejný.
- Jasmi nechce sourozence – tahle teorie se jeví hned po záměně dětí jako jedna z nejpravděpodobnějších. Snažím se jí vysvětlit, že to tak nějak ještě chvilku nehrozí, ale asi to nechápe.
Co s tím
Dopisuju tohle při cestě k doktorovi, s malou v nosítku – spí už 20 minut! Jenže asi za dalších 5 ji budu muset vzbudit a už se trošku bojím. Říkám si, že snad je to fakt jen nějaký období a nenastěhoval se k nám satan ?. Snažím se dělat všechno jako v “hodné době”. Připomenout ji, že tam někde se nám Jasmi ztratila. Dopřát jí klid, pohodu. Dělat to, co jí dělá dobře – i když občas je to fakt dost těžký, když se zdá, že ji nedělá dobře nic, nebo jedna jediná poloha. No a uvidíme taky, co s ní udělá to opravdový očkování.
Tak zdar a sílu všem maminám!
