No a je to venku. My to víme už dávno, a teď je čas to oznámit i tady. Čekáme druhou holčičku, která by se měla narodit v září. Jméno máme, víme, ale neříkáme, nebo zatím ne.
Spoustu lidí se mě ptá na spoustu věcí, tak jsem se rozhodla to sepsat :).
Plánovali jste to takhle brzo?
Plánované to vůbec nebylo, nicméně chtěné určitě ano. Byli jsme hodně překvapení. Stalo se, že jsme se nějak trefili do první ovulace a šup :))). Takže jak se říká, že kojení není spolehlivá antikoncepce – tak není 😀 :)!
Jak jste se to dozvěděli/jak tě napadlo, že jsi těhotná?
Začala jsem mít malililinkaté podezření, my holky tohle tak nějak cítíme. Na prvním testu se mi objevila silně jedna čárka a já to s klidem položila na umyvadlo. V rychlosti jsem pociťované změny na sobě přičetla tomu, že ten cyklus zase bude zpátky nabíhat do normálu. Jenže když jsem se asi po 5minutách podívala, tak jsem najednou zahlédla takového mini-ducha čárečku. Moc jsem tomu nevěřila a chtěla to hodit do koše, nakonec jsem to pro jistotu ukázala Bártovi a ten usoudil, že tam slabá druhá čárka asi bude. V panice:D jsem jela pro 4 různé druhy testů :D. A fakt. Sice slabé, ale byly tam vždy dvě čárky. Přemýšlela jsem, jestli nemůžu mít i kvůli kojení zvýšenou dávku nějakých hormonu, který můžou dělat falešně pozitivní testy :D. Ale nakonec se ukázalo, že ne, že jsem prostě jen znovu těhotná.
Budete pořizovat dvojkočár?
Určitě. Jasmínka ještě nechodí a až se to naučí, tak určitě nebude chodit tam, kam budu potřebovat. Plus v kočárku spí.
Přáli jste si druhou holčičku nebo páreček?
Bylo nám to jedno. Vždycky jsem si říkala, že každé má něco do sebe. Bart ale tvrdil, že to bude holka. Já jsem si byla téměř jistá, že je to kluk. No a není :D.
Jak se cítíš během druhého těhotenství? Stejně jako během prvního?
Úplně jinak. Asi právě proto jsem z toho měla ten pocit, že to bude chlapeček. Byla jsem pak sama ze sebe zklamaná, že mě takhle intuice zklamala. Že přece je to jasnej kluk. Jasnej. Celý den jsem se z toho vzpamatovávala. Nakonec jsem si to rozebrala a zjistila jsem, že to ani nebyla intuice, že spíš ty pocity, z toho jak je to těhotenství odlišné byly tak silné, že to převážilo všechno ostatní.
S Jasmi mi bylo špatně, bolelo mě pořád v podbříšku, nemohla jsem jíst, neměla jsem na nic chuť. Tohle všechno a mnohem víc je naopak. Jediné, co je stejné od začátku, je únava. Ta je večer dost silná, postupně se to začíná zlepšovat, ale bude to kombinace více faktorů. Teda dvou. Jasmínky a její sestřičky :).
Teď se postupně ta těhotenství začínají trošku něčím podobat. Malá v bříšku začala být poradny vrťoch, kope mě už teď pěkně, je teda pravda, že pohyby cítím od 16. týdne a začala jsem nejdříve cítit škytání. To i Jasmulka škytala fest :D. Začalo mě teď i tvrdnout břicho, takže se snažím šetřit, ale je to samo zřejmě těžké, takže magnézko. Doufám, že v tomto ohledu se to podobat brzo přestane.
Jinak je druhé těhotenství, které přišlo tak brzo po prvním hodně zajímavé :D. Tím, že je to opravdu chvilka, navíc jsem kojila, tak mám takový pocit, že jsem snad ani nebyla netěhotná. Bart má asi stejný pocit, protože když jsme to zjistili, tak jedna z prvních věcí, které řekl bylo – „Já nevím, jestli jsem připravenej na další porod-“ 😀 😀 :D. Roztomilý fakt. Ti chlapi <3.
Jinak těhotenství ale moc nevnímám, tolik ho neprožívám, což je pochopitelné. Prostě je moje pozornost směřována k Mínušce, a tak jsem ráda, že si vždycky o víkendu vzpomenu, že budu začínat další týden těhotenství a kolikátý to bude raději ověřím v aplikaci. Zatím to rychle utíká. Pořád si jen říkám: víkend-víkend-víkend. Myslím ale, že ten konec v létě se bude děsně táhnout. Na druhou stranu já budu chtít držet každý den, týden navíc – teda asi, pokud bude průběh podobný, uvidíme.
Celkově je i jiný průběh ze strany ostatních kolem. První těhotenství je prostě první těhotenství a když jste těhotná znovu až po 11 letech – třeba jako moje máma, tak je to možná zase jako poprvé… ale s Jasmínkou jsem měla plno fotek, kontrol, aplikací v mobilu. Cítila jsem se prostě těhotná. Teď jsem měla první fotku z UTZ až v době, kdy jich měla Mínka už tak 5. Kontroly nějak nepřeháním, všeho moc škodí. Aplikace stačí jedna.
Co když…?
„Co když“ moc neřešíme. Ze začátku jsem měla i trochu výčitky svědomí kvůli Jasmínce, říkala jsem si, že je přece malušenká a co kdyby tohle nebo onohle a jak zvládne to a toto. Potom jsem si řekla svoji klasiku … neztrácej hlavu, pojď krok po kroku. Ono když vidíte to 10 měsíční miminko a teď to 13M mládě … jaký je to skok, člověk fakt neví, jak to vlastně v těch jejich 18 měsících bude. Co všechno bude zvládat a umět. Já na ní nechci klást žádné nároky ani si dělat nějaké přehnané naděje a duhové představy. Prostě bude to takové, jaké to bude a my to s Bártem (a naší rodinou) nějak zvládneme. Spíš si říkám, že ten rozdíl bude malinkatý, že nesmím zapomenout, že Jasmík bude ještě drobeček a že to budou tak trošku dvojčátka a že i pro ni ten příchod sestřičky bude náročný.
Odstavila jsi kvůli těhotenství?
Ano i ne. Nevím, jak by to bylo, kdybych nebyla těhotná, vždy jsem tak nějak plánovala kojit rok, což takhle vyšlo. Ten konec už byl hodně vyhrocený kvůli mým stavům u kojení, které nebyly příjemné. Bylo to opravdu hodně bolestivé, nepříjemné až psychicky. Tam si myslím, že kvůli tomu to šlo z mé strany rychleji, ale Jasmínce to překvapivě vůbec nevadilo.
