Začínám tím asi každý článek, ale KAŽDÁ TO MÁ JINAK. Ne vážně, myslím, že je to potřeba zase zopakovat, protože my lidi a zejména my mámy máme nějakou potřebu se pořád s někým srovnávat. Vidíme na Instagramu, Facebooku nenbo jinde na internetu, že tahle je hubená už týden po porodu, tahle nic nepřibrala, ta zase přibrala hodně, ale hnedka to zhubla a tahle to nějak nemůže zhubnout a už je tím trochu divná.
Pokud vás to teprve čeká….
….tak no stress, protože dopředu nevíte, jestli budete zavodněná obří koule, nebo ještě den před porodem budete mít sexy štíhle nožky a jen roztomiloučké bříško. Nevíte, jestli přiberete 5 kilo nebo 25. A jestli v porodnici necháte 15 nebo 3.
Do malinkaté míry se to dá ovlivnit tím, že do sebe nebudete ládovat abnormální množství potravit a sladkého s tím, že přece jíte za dva (možná i tři :D). Nicméně jedna má chutě a s tím fakt nejde nic dělat a druhá má nechutě a s tím už nejde tuplem nic dělat. I každé těhotenství jedné ženy může probíhat jinak.
A vy, co jste těhotné…
…už asi víte, jak to vaše dvojtělo teď funguje, nicméně, pokud jste zatím přibraly hodně, může to být klidně i vaše finální váha a vy, co jste nepřibraly skoro nic, můžete klidně poslední 2 měsíce přibrat i dost. Ale klidně taky ne. Stresovat se tím nějak dopředu nemá cenu. Důležité totiž stejně je, aby se vám a vašemu miminku dařilo dobře.
Jak to bylo u mě
Těhotenství
Já jsem první trimestr zhubla asi kilo a půl, protože jsem neměla chuť k jídlu a občas jsem i něco poslala do záchodu. Druhý trimestr jsem přibrala tak 2 kila oproti původní váze, takže cca 4,5 kg. Bříško jsem měla opravdu malinkaté, ale bohužel i Jasmínka byla malá a nedařilo se jí úplně nejlépe. Strašně mě mrzelo a štvalo, že si občas lidi mysleli, že nechci jíst, abych nepřibrala a že J. neroste proto, že já nejím. Jedno i druhé je samozřejmě úplná blbost. Mína byla v bříšku prostě hrozně aktivní, hodně kopala, tím se vysilovala a moc nepřibírala, navíc měla krátký pupečník, což se zjistilo až potom… no tohle je asi na další příběh. Každopádně tím, že tak strašně kopala a mě z toho nebylo fakt nic moc a strašně mi tvrdlo bříško, tak se prostě moc jíst nedalo.
Když jsem nakonec skončila v nemocnici a potom doma v posteli a neměla jsem 6 týdnů v plánu nic jiného než ležet a jíst (naštěstí šla ta Olympiáda :D), tak jsem přibrala na finálních 9 kilo oproti původní váze. I když jsem se snažila hodně jíst – fakt co to šlo – stejně Jasmi nepřibírala a nakonec musela ven dříve. Mojí stravou to skutečně nebylo.
Po porodu
Po návratu z porodnice domů, jsem zůstala na váhu trošku koukat. Měla jsem jen 2 kg dole. To byla fakt jen Jasmi plus ta její mini placentička a nějaká voda. Plus jsem ale přibrala prsa a začala jsem konečně mít chuť k jídlu, a to jako fakt hodně. Jak kdybych potřebovala těch 9 měsíců dohnat. Prvních 14 dnů nebo 3 týdny (už si nepamatuju) jsme měly režim jen doma a poslední co bych řešila, byla moje váha. Jakmile se ale udělalo teplo a Mínka se vypapala na 3 kg, začaly jsme drandit po venku. Denně jsem ušla i 10 kiláků, protože J. se chtěla pořád venčit a já jsem měla radost, že po x týdnech ležení se můžu zase volně pohybovat. Tímhle stylem – relativně hodně jezení a zároveň velký výdej šlo každý týden jedno kilo dolů, což je prý i zdravý úbytek po porodu a při kojení. Po šestinedělí mi zůstala 3 kila. Ta se u mě ale najednou zabydlela a chtěla se mnou existovat.
Jenže já se rozhodla, že s nima bydlet nechci. Stáhla jsem si 30denní challenge – břicho, nohy, zadek. Už jsem měla skoro objednanou „The holy bible of your body“ od Michaely Jonášové. Řekla jsem si, že si začnu víc hlídat, co jím….No, zvládla jsem asi 13 dní, jenže pak přišly nějaké rozlítané dny, nebo dny, kdy J. vstala zádama napřed a najednou jsem večer neměla sílu. Ani fyzickou, ani tu vnitřní. Jakmile malá usla, lehla jsem si na gauč a zvládla akorát pohyb prstem nahoru na telefonu při sledování Instagramu.
A to je přece úplně normální. Pokud nemáte paní na hlídání dětí, manžel, babičky a dědové chodí normálně do práce, chcete mít doma aspoň základě uklizeno, nakoupeno a uvařeno, pak asi taky večer padáte na hubu. A do toho se stresovat tím, že nemám odcvičených 23 dřepů, sedlehů a kdoví čeho… Ne, to prostě nejsem já. Řekla jsem si, že pokud chci ta kila zhubnout, půjdu na to nějakým příjemným způsobem. Vrátila jsem se k tomu, co mi radost vždycky dělalo a co mi v hubnutí tak nějak pomáhalo. Jasně že takhle nebudu vyrýsovaná nudle se čtverečkama, ale budu spolojená máma, která se na sebe podívá do zrcadla a řekne si “ale jooo jde to”.
Když tomu chci pomoct…
- Jóga – já ji prostě miluju už od 19 let. Začala jsem první zkouškové na vejšce. Měla jsem řadu zdravotních trablí z neustálého sezení a stresového života – práce a 2 školy zároveň. Našla jsem si na youtube nějaké lekce a začala jsem. A teď jsem se k těm nejlepším zase vrátila. Když Jasmi usla, vytáhla jsem podložku a začala cvičit, klidně jen 20 minut. Úžasně jsem se zapotila, protáhla, ale zároveň zrelaxovala a doplnila síly. Zjistila jsem, že jestli mi něco po porodu, nebo spíš od 32. týdne těhotenství chybělo, byla to právě jóga. Teď to máme tak, že každé pondělí poprosím manžela, aby malou odpoledne pohlídal, předám mu ji po práci nakojenou a za hodinku a něco máme sraz doma. Zvládají to úplně úžasně a já se vracím celá natěšená na malou (i manžela) a nabitá energií. Kdo chce zkusit cvičení doma doporučuji na youtube – Bad Yogi a Erin Motz.
- Voda – tohle mi problém nedělá. Pitný režim a pití vody místo sladkých limošek. U kojení mám neustále žízeň. Když jsem někde venku, bezovku nebo jinou limču si také ráda dám, ale moc to nepřeháním. Perlivé ochucené minerálky, Kofču nebo džusíky se snažím fakt minimálně.
- Jídlo – jsem momentálně ujetá do hodně barevného a různě nakombinovaného jídla. Přes léto je to strašně jednoduché. Používám různé druhy zeleniny, ovoce, bylinek, k tomu kousek masa, nějakou přílohu a je to. Koupila jsem si kuchařku od Chef Kamu a je to teď tak trošku můj idol se přiznám :D. Na sváču si dělám smoothie, nebo tvaroh bez příchuti – všechny ochucené mi přijdou strašně sladké, takže si tam maximálně přidám sama nějaké čerstvé nebo sušené ovoce.
- Sladkosti – tohle je pro mě alfa a omega. Já mám sladké moc ráda – i když teď trochu méně než dřív – ale zároveň vím, že ho nemůžu. Jasný troška mě nezabije, ale když to omezím, kila jdou lépe dolů.
- Lepek – ten já nemůžu už dlouho, teda po porodu se chvilku jevilo, že ho můžu, ale pomalu se to začíná vracet k normálu – tedy k tomu, že mi to dělá problém. Vlastně ani tak nejde o intoleranci lepku, jako spíš pšenice. Ale takovej 100% žitný chlebík já si dám ke snídani ráda.
- Čít-dej – takové ty podváděcí dny, kdy můžete zbaštit úplně všechno. Já na to teda moc nevěřím, ale na druhou stranu občas si taky něco takhle „čítnu“. Třeba wafle nebo lívance na snídani jednou za čas, nebo zmrzku v tom vedru. A jsem s tím úplně v pohodě. Co by člověku z toho života zbylo. Rozhodně lepší než se trápit, že si to nedám.
Nejdůležitější ze všeho je…
- dělat to, co vás baví, co vás naplňuje a co se vám chce. O to přece v životě jde.
- nemyslet si, že Instagram odráží realitu. Našpulit zadek a zatáhnout břicho umíme všechny
- nějak se s tím zbytečně nestresovat, pokud to nejde. Jinak leda přijdete o mlíko nebo o nervy.
- mít svoje tělo ráda takové, jaké je. Dokáže neskutečné věci, jako třeba porodit dítě.
A úplně to nejvíc nejdůležitější na světě je to, aby to vaše děťátko (děťátka) bylo zdravé a spokojené!
