Nechtěla jsem psát moc v průběhu naší první velké dovolené – letadlem na Krétě. Zaprvé jsem chtěla odpočívat, ale zejména nechtěla jsem nic zakřiknout. Od té doby, co se narodila Jasmínka mi přijde, ze každý slovo zvažuju tak 6x, protože jakmile něco vyslovím… občas na to stačí jen pomyslet, tak už se to stane. A dvakrát.
Než jsme odjeli, tak nás přepadla nějaká nemoc. Doktor říkal, ze je to banální virózka a že je to hned pryč a ať k moři jedeme, že to tam hezky doodejde. Abych pravdu řekla, tak to byla zas jedna z nejpřísnějších nemocí, co mě zatím potkala. Teda já jsem nikdy nemocná nebývala, to prostě přišlo až s Minuškou a musím říct, že je to děsný. Ty dětský bacily to je úplně jiná odrůda. Děsný je většinou i vydržet se mnou. Ten týden před dovolenou to byl celkem nadlidskej úkon pro Bárta, na druhou stranu a na moji omluvu… nemocný děcko, nemocná já a do toho těhotná a Bart ten týden zrovna měl dost pernej program, včetně zapíjení malého přírůstečka kamarádů atd. Prostě to se takhle sejde se vším všudy.
Já jsem to nesla dost těžce a Jasmi taky. V noci se nespalo, přes den se zlobilo fest. A já jsem si každý den říkala, že už to asi nezvládnu.
Večer před odletem Jasmi přilezla na gauč, lehla si tam a usla!!! V 6 hodin! Absolutně bez asistence, bez ničeho. Chvilku jsme si říkali, že je prostě jen po nemoci ještě unavená, jenže najednou byla úplně horká, spala celou noc, jen jsme ji jednou vzbudili a dali čípek, ten horečku srazil a spala dál. Ještě večer jsme byli tak na 95 % přesvědčeni, ze nepojedeme, ráno ale vstala, byla usměváček bez teploty, vše se zdálo OK. Bárt zavalil, že jedeme. Těžko říct, jestli to byla cestovní horečka ?nebo od zubů, nebo se nějak loučila nemoc. No pravda, ta se pak loučila s náma všema celou dovču, ale tak nějak ještě celkem sympaticky. Kašel, rýma, ale nějak to šlo u toho moře snést lépe a kdoví, jak dlouho bychom se toho zbavovali doma.
No prostě jsme jeli a bylo to úplně boží. Chystám o tom celý článek, tenhle byl takovej spíš jen na zamyšlení, že člověk jako rodič furt jen přemýšlí, aby všechno udělal dobře a správně. Ale strašně často fakt neví. Já jsem strašně ráda, že jsme jeli, nakonec nám to všem fyzicky a psychicky hrozně pomohlo – nejvíc mně. Ale zároveň jsme byli takhle blizoučko od toho, abychom nejeli a těžko říct, jestli bychom měli dojem, že jsme udělali nebo bychom litovali. Stejně tak jsme mohli litovat i toho, že jsme odjeli, což se naštěstí nestalo.
Jo a víte, že existuje možnost do pár dnů od objednání dovolené si pojistit to, kdybyste náhodou nejeli? Já teda dost doporučuju. My jsme pojištění neměli, protože jsem nevěděla, že se to dá objednat jen chvilku od objednání. Ale příště už určitě!
