Bude to tři týdny, co jsme se dokopali k tomu postavit velkou postel a přesunout Jasmínku do svého pokojíčku.
Zvažování
Kdybychom nečekali pidižvíčka, asi to neuděláme. Respektive asi bychom to udělali jinak a vlastně ani vůbec nevím jak. Možná by šla k sobě do pokojíčku později, nebo dřív? Možná by tam šla v klasické malé postýlce…
Takhle jsme měli v plánu postavit postýlku dlouho, vlastně jsme ji objednávali někdy po Jasmi narozeninách. Chvilku zabralo, než se vyrobila a potom čekala ve sklepě. Pořád jsme to oddalovali. Zaprvé kvůli našemu možnému stěhování – postel je z masivu a má 80 kg 😀 takže není jen tak ji dotáhnout ze sklepa, složit a za měsíc zase rozkládat – a taky kvůli tomu, že Jasmínka neuměla chodit a slézala z postele a gauče ne úplně ve 100 % případů úspěšně. Jednoho dne se to ve mně ale rozleželo a řekla jsem si, že to musíme udělat. Čím dřív, tím líp. Pokud bychom Jasmi vyšoupli z postýlky a z ložnice až ve chvíli, kdy by přišla domů sestřička, myslím, že by to pro ni bylo náročné a těžko by to nesla. Byli jsme ale připravení i na variantu, že z druhé strany postele přihodíme tu malinkatou kolíbku a obě holky budou spát s náma.
Výběr postele
Vybrali jsme postel domečkovou z Radosti ze dřeva v rozměru 190×140. Postel velká, to jo, hodně lidi se podivovalo, ale my jsme to tak chtěli záměrně, aby se tam jeden z nás k ní vešel.
Proč? Na uspávání a případně i na noc.
Jasmínka je totiž zvyklá usínat s někým. Snažili jsme se tohle v různých fázích odbourat, aby si vzala mlíko a šla spinkat sama, ale ne, nechce. Tak tomu necháváme volný průběh a zas tak nám to vlastně nevadí. Je to jediná chvilka během dne, kdy Jasmínka celkem v klidu leží a kdy se semtam i přitulí.
Co se týče noci, tam byla Jasmi zvyklá tzv. “přelízat”. Když byla její postýlka vedle naší a když jí bylo ouzko, byla nemocná, něco bolelo, tak si stoupla do postýlky a chtěla za námi přelézt. To stejné jsme očekávali i ve velké posteli – prostě že když něco, bude chtít mít jednoho z nás u sebe. Kvůli Bártove výšce jsme věděli, ze 190cm je hraniční a šířka pro 2 lidi – s vrtící se Jasmi 120 nebo 140. 140 se nám vešla, tak jsme šli do ní. Samozřejmě na nestandardní rozměry je vždy horší pak hledat matraci, mohli jsme spíš jít do rozměru 200×140, na který se hledá lépe a taky by se vešla, ale to už je jedno. Našli jsme na Benlemi, což je taky prodejce těch domečkových postýlek, který je asi profláklejší. Taky jsme je zvažovali, ale nakonec jsme šli do Radosti ze dřeva, protože to vyrábí pán dle vašeho zadání na míru, z masivu, všechno si “nakonfigurujete” jak chcete, my jsme například chtěli ten větší rozměr a zábrany po všech stranách, aby nevypadla.
Zaučování v nové posteli
No v neděli to Bárt složil. Odpoledne si v ní hrála, byla ráda, moc se jí líbila, ale večer si tam lehnout na usínání nechtěla. Chtěla být klasicky u nás v posteli. Po usnutí jsme ji přenesli a Bárt si šel za ní na celou noc lehnout. Aby nebyla zmatená, smutná, aby nevypadla ven. Ona je totiž strašný cestovatel. První noc proběhla v pořádku. Druhý večer usínání opět u nás a v noci jsem u ní spala já. Třetí večer už si donesla mlíčko do své nové postele a chtěla usínat tam, přes noc byla sama. Od té doby jedeme v tomto režimu. Usínání probíhá tam, spaní taky, mlíko je tak 1-2x plus občas nějaké zamrčení, jdeme ji zkontrolovat, ale většinou nic velkého a spí se dál. Jasmínka je nadšená, cestuje si vesele po celé posteli celou noc, mazlí se s mým kojícím polštářem. Dokonce přes denní spánek, když usne v kočáru, tak ji do postele vždy z kočáru přenesu a hezky a klidně tam spinká. Předtím se v kočárku vzbudila po chvilce a mrčela a přelezla si ještě do postele dospat.
Ráno se pak vždycky objeví na chodbě nebo v našich dveřích to malý rozespalý tělíčko, který srandovně chodí a je roztomile zmatený a pomuchlaný.
Resumé
My jsme všichni 3 (4) z postele a z celé změny nadšení. Jasmí si postel fakt oblíbila, spinká v ní dobře, nebudí se určitě víc a eliminovalo se úplně přelézání k nám. Doufám, že jsem to právě teď nezakřikla 😀 :). A malá postýlka už čeká na malé miminko – předtím ji ale musí náš táta hodit do horní pozice.
