Tak jsem začala psát článek o tom, že má Jasmínka 19 měsíců, najednou už má rok a třičtvrtě a Jenůfka čtvrt roku. A takhle mi prostě ten život plyne.
Můj život
Nějak mě to předvánočnění semlelo… ale v pozitivním duchu. Ani jsem si to nijak nemusela předepisovat a prostě jsem se hodila celkově do klidu. Dárky jsem naobjednala v říjnu a během listopadu je všechny vyzvedla. Drobná nevýhoda je potom v tom, že máte ještě spoustu času kupovat další a další. Takže už tak nějak jedu druhý kolo :D.
Napečeno už mám dávno, takže i úspěšně sežráno, tudíž ještě tento týden přidám jeden plech slepovanýho (lineckého), které u nás frčí nejvíc. A taky dozdobím ty perníčky, které mezitím Jasmínka úspěšně likviduje i bez polevy. Úklid probíhá tak nějak pořád a nikdy, známe to s dětma. Uklidíš a vlastně začínáš znova. Takže tohle moc nedramatizuju, do Vánoc uklidím zhruba ještě 52x a stejně to bude stát za prd. Taky furt peru. Furt. A když si řeknu, že jeee peckaaaaa, včera jsem konečně neprala dvě pračky, tak se jedno dítě posere – to se nedá říct absolutně nijak jinak a už vůbec ne roztomile – tak, že máš cca 10 kousků na praní hned a v zápěti druhé dítě na sebe obrátí celou TA=kapsičku a následně spadne do PSÍHO hovna. Otázku PROOOOČ opakuju v hlavě tolikrát, až se přistihnu, že ji ječím nahlas.
Ve chvilce volna potom třeba lehnu na gauč a čumím na Ulici, dokud mi Bart neřekne, že mám vyplej zvuk, mně se zdá, že ty dialogy a děj tak nějak chápu i bez zvuku. Nebo se natáhnu na karimatku a sleduju, jestli to moje břicho má šanci na záchranu nebo jestli už to vždycky bude vypadat jako šarpej v kalhotách. Případně přemýšlím, jak ten čas letí, čímž mi letí logicky ještě víc, když nad každou vteřinou tolik špekuluju a připouštím si její konečnost a pomíjivost. Případně se jdu rychle ošplouchnout a přijdu o 40 minut později. V posledním možném případě jen nachvilku zavřu oči a probudí mě až hladové noční kňourání.
Jasmínčin život
S Jasmínkou to občas jde a občas to jde hůř. A taky se to – kdy to jde a nejde – mění třeba během vteřiny. Je to samozřejmě kvůli úplňku!:D a kvůli zubům, který zase rostly a rostou tak nějak všechny zároveň – během “chvilky” vykoukly spodní dvojky konečně, horní špičáky a chystají se teď i dolní špičáky.
Střídá se období táta a máma. Tzn. když je období táta, tak pokud je táta doma, tak já nemůžu nic. Někdo by si řekl, že je to prima, že tím pádem ani nic nemusím a postará se o všechno táta. Jenže když říkám nic, tak nic. Jasmínce vadí i to, že třeba sedím, stojím, ležím… prostě že existuju. Těžko říct, jestli je horší tohle nebo to, když je máma-den a zas musím všechno jedině já a rozhodně ne nikdo jinej.
Zároveň neumí si hrát ani minutu sama. Vlastně nikdy to nebylo až tak moc jinak. Ale třeba na písku to zvládala, občas i doma, aspoň pár minut. Ale teď je to mamááá mamááá mamá případně táta táta tátááá na všechno a aspoň jeden vagonek musíme mít v ruce a jezdit s ním.
Ostatní tomu říkají období vzdoru, ale já si vlastně nepamatuju, že by to kdy měla Jasmínka jinak. Občas se přihodí taková lepší chvilka, ale to v podstatě jen když po ní nikdo nic nechce a může si dělat neomezeně cokoliv. Jakmile se ale něco zakáže nebo něco se po ní chce, tak jsou možné jen dva scénáře…. 1)absolutně nic neslyší, dělá, že tahle frekvence je pro její uši úplně neslyšitelná, 2) začne ječet jak šílenec, že i o 4 patra výš/o 200 metrů dál ji uslyší, do toho se válí po zemi, rozbíjí si hlavu, teče jí z nosu, z pusy, z očí, když má cokoliv po ruce, začne s tím házet, pokud je v blízkosti Jenůfka, začne ji masakrovat.
Zároveň s ní není nikdy nic jistý. Jídla, který včera zbouchala za minutu, se dnes pohrdavě odmítá dotknout. Přepíná mezi nejroztomilejším miláčkem a absolutním raplem rychleji, než stihnete mrknout. Když řekne BA, může to znamenat bác, baf, žába, banán, ale taky chleba. A varuju vás – zkuste to neuhodnout!!!! Stále je to ta lepší varianta, protože TA je kočárek, motorka, ovocná kapsičky, kalhoty nebo že ji něco škrábe. A to ji teda teď škrábe v podstatě všechno. Punčocháče, nebo tričko, který mají jakýkoliv potisk nebo vyšití nebo lísteček jakékoliv velikosti kdekoliv… Spánek byl dost dlouho jistota. Kdybychom si mohli místo Sportky vsázet za peníze, jestli usne až po 22:00, tak bychom už měli barák vybavenej. Poslední dobou ale usíná kolem 9. Drobňounkej problémek je ale v tom, že je to vykoupené spánkem přes den, ten totiž trvá tak 30-40 minut. Zhodnotila bych to asi z bláta do louže.
Tak či onak se můj osobní čas v tuto chvíli zkrátil na TEN pobyt ve sprše. Tam ale nemůžu mít telefon. To je jeden z důvodů, proč mi napsání článku zabralo asi 2 měsíce :D.
A Jenůfka? To je miláček medvídek. Ta s klidem zvládá všechny změny i těžkosti běžných i nevšedních dní. Dobíjí nás tou svou klidnou energií, která je fakt kouzelnější než všechna kouzla Vánoc dohromady. 🙂 Občas mě ten její klid tak vezme, že když můžu, jdu si vedle ní jen lehnout nebo na ni koukám, vždycky se nejkrásněji culí. A najednou je spoustu hodin a zase jsem ten článek nedopsala…….
