Boj s jídlem a pitím
Tenhle článek mi fakt trval, přitom je úplně banální, je tak banální, že jsem nevěděla, odkud začít. Jídlo Hezky od začátku. Přikrmovat jsme Jasmi začli od 5 měsíců. Hrozně jsem si tehdy pochvalovala, jak to jde jak po másle. Chutnalo jí všechno. Jenže ve fázi „pár lžiček toho a pár něčeho jiného za den“ se pak zasekla na strašně dlouhou dobu. Kojení už moc nevyhledávala, měly jsme za sebou několik bojkotů, flašku absolutně nechápala, takže nezbývalo, než to přežít. S Bártem nás tudíž ani moc nepřekvapilo, že v 10 měsících měla o pár gramů míň než na kontrole v 6. Jenže to byla taková blbá fáze, to její jídýlko jí nějak nechutnalo, do toho zuby, nemoci… no kruh. Já jsem se tehdy úplně vyprdla na vaření, nebavilo mě, že to nejedla, byla to ztráta času. Přišlo mi, že jí to ani nechutná. Doktor nám tehdy řekl, ať z toho neděláme vědu a dáme jí chleba s Lučinou. Jenže. V tom byl velkej problém. Jasmi si nedokázala poradit s jakýmkoliv kouskem čehokoliv. Jakmile jí uvízl v puse drobek něčeho, začala se okamžitě dusit/dávit. A chleba byl vůbec nejhorší, i když jí chutnal, přilepil se jí na patro a konec. Samozřejmě nás […]