3/4 roku

Spousta věcí se mění a druhá spousta zůstává stejných. To vnímání času je v tomto ohledu celkem zvláštní. Občas si říkám, jak to ani není možné, že to dítě tak roste a co zase umí nového. Jindy si zase říkám, jestli když přijde ten 10. měsíc, získá Jasmínka přes noc najednou superschopnosti o něco dospělejšího dítěte. A ono většinou ne. A stejně tak se změnilo spoustu a nic během tohoto měsíce. Spaní Spaní v noci stejné – stejně naprd :D. Spaní přes den je už dost často jen dvakrát a občas to uspávání stojí dost za nic, zvlášť to případné třetí, neví, jestli chce nebo nechce, zuří, nadává, má zavřené oči, ale hystericky řve a dělá luk. No, takže se na to dost často vyprdnu a jdeme dom. Jenže pak se dost často zase stane, že si jde lehnout v 8… supeeer, ale v 10 je vzhůru a pak třeba dvě hodiny řádí nebo je umrčená a nemůže usnout… na palici. Takže jestli něco poslední dobou řeším, tak je to tohle, nemůžu najít ideální recept na ty spánky. Zkoušela jsem dělat různé pokusy, napíšu o tom v týdnu ještě článek, ale dopředu říkám, že zatím všechno bylo k ničemu :D. Kočár […]

Pokračovat ve čtení

Jídlo pro batolata

Posledních 14 dnů, možná 3 týdny Jasmínka začala strašným způsobem bojkotovat jídlo. Často se píše – nechce jíst=rostou zuby. A ono fakt, první zub vylezl. Jenže apetit se absolutně nijak nezměnil. Jakmile jsme Jasmi posadili do jídelní židličky, začala se vztekat. Jakmile se k puse přiblížila lžička, hned škubla hlavou na druhou stranu nebo do lžičky plácla. A to jsme se snažili dělat kde-co. Psali: Jakmile překonáte první lžičku, je vyhráno. Nebylo! Zkuste krmit, když bude na čtyřech, nebo na břiše. Pomohlo trochu, ale tak na 2, 3 lžičky, potom zase zamčeno. Zkuste zabavit hračkou, nebo udělat z jídla hru. Vůbec, maximálně hračka plác do lžičky a bordel všude. Zkuste mixovat méně/více. Nezabralo. Zkuste kupované/domácí. Stejný. Hladem neumře, příliš to neřešte. Ano. Jedině to poslední ve výsledku fungovalo. Snažila jsem se od toho odprostit. Nezuřit, že se s tím vařím a chystám a že to nechce. Nabídla jsem 2 jídla, pokud nebyl zájem ani o jedno, tak jsem nenutila, vytáhla jsem ze sedačky a šup běž si hrát. Zkusila jsem třeba za hodinku, za dvě, jestli není chuť. Situaci to samozřejmě neřeší, ale pořád to může být jenom nějaká méně žravá fáze a nebuduje to negativní vztah k jídlu a […]

Pokračovat ve čtení

První zub…

Tak Jasmínka má první zub… a kdo ho objevil? No jistě že ne já, i když jí do té pusy poslední dny/týdny každý večer při/po koupání sahám, jestli už se tam něco děje. Nenee… objevila ho moje mamka dnes dopoledne. Ona má zub.. nemá.. má.. ježiš nemá včera jsem koukala… tak už má, dones lžičku…prosímtě ukaž, no tyvole fakt ona má zub :D. Až mě to rozplakalo. Ani ne tak to, že má zub a že už je to fakt velká holka, ale že nedostanu na šaty. 😀 Jak to probíhalo? Přiznám se, že asi nedokážu zcela rozklíčovat, co jsou běžné výkyvy nálad a co přičíst zubu. Teď máme zase jedno z horších období – noc i den. Noc nekonečněkrát vzhůru, plus k tomu klidně hodinka či dvě, kdy si chce hrát. Přes den usínání=konec světa. Obrovskej řev a fakt to jde ztuha. Stane se, že takhle jezdím a uspávám i hodinku a půl. Jasmínka zuří. A nevím, jestli zuří ještě kvůli tomu, že jsem ji oblíkla, nebo že jí ta kombinéza/bunda omezuje v pohybu – vzhledem k tomu, že jezdí jen na břichu, nebo že jí je zima, nebo teplo, nebo že je unavená, nebo že vůbec není unavená […]

Pokračovat ve čtení

Tak už se aspoň plazí? Joo tak už!

Tak už se plazí. Ale nemáme na to milníkovou kartičku. Asi nepodstatný milník pro tvůrce kartiček. Ale pro nás i pro Jasmi celkem zásadní změna. Na druhou stranu my ty kartičky tolik nepotřebujeme, protože přetočila se na Bártovy narozeniny, plazit se začala na svátek obou babiček a lézt by mohla kdy? Tak Vánoce, Nový rok, nebo pak narozeniny dědy… 😀 asi! Nebo prostě uvidíme, žejo… kdoví kdy to zas bude. Jasmi prostě nespěchá. Zatím se uměla pohybovat různě v kruhu a dozadu. Což znamenalo, že se dostane už na hodně zajímavá místa, ale přece jenom ne všechna. Nejlépe se dostávala pod gauč nebo pod skříň, ale potom už nemohla vylézt zpět. 😀 Včera ale musela vstát v půl 6 ráno, což je při jejím usínání v půl 10 poměrně nezvyklé. Už prostě nemohla dospat, aby mi ukázala, jak to krásně umí. Začalo to takovými dvěma nekoordinovanými přísuny… a večer se už doplazila v podstatě kamkoliv potřebovala. Tedy zase start z 0 na 100, takhle to ona prostě má. Dlouho nic a pak komplet. No tím chci jen říct to, že je to v pořádku, ať to má vaše mimčo jakkoliv. Jasně, že v 8,5 měsících už spousta dětí kolem nás […]

Pokračovat ve čtení

8 měsíců

8 měsíců je zde, teda vlastně pryč, začíná 9. měsíc, achjo nebo hurá nebo nevím. Překvapení Minulý pátek jsme byly na 8M kontrole a první, co mě překvapilo, že za 2 měsíce v podstatě moc nepřibrala a nevyrostla. Na cm furt stejně, ale to fakt myslím, že ji minule blbě změřili, protože to zase skočila 6cm a já fakt vyřazuju neustále další a další věci a kupuju už 74/80. No a na váhu plus 600 gramů, to je prý to normální, jakmile se začnou víc hýbat, tak můžou i zhubnout nebo stagnovat. Plus změna stravy, té zeleninky je přece jenom potřeba víc než toho tučnýho mlíčka. Ale stejně…na to, jak to dítě jí jak kyselina a vysává i mě, tak mě to hodně překvapilo. Pan doktor říkal, že jak ji vidí, tak to asi všechno hnedka zhubne. To bude v jejím případě celkem pravda! 😀 Co mě ještě překvapilo, tak to, jaký je to najednou parťák. Jakože to není už takové to, že koukám pořád na hodinky, jestli už by měla spát, jíst, pít. To dítě se dá trošku oblbnout, zabavit. Třeba jenom koukáním na lidi, nebo klíčenkou, nebo tak nějak. Dá se o trošku posunout spaní, dá se odsunout […]

Pokračovat ve čtení

Co bych udělala jinak? Asi nic!

Moje milounká kamarádka porodila ve čtvrtek malého ťuťínka. Donutilo mě to uvědomit si několik věcí. Největší věc je ta, že pořád a zase nechápu, ze už má Jasmi skoro 8 měsíců. Jak dlouhou a vlastně krátkou cestu už “ušla” a že už to vůbec není to malušenký bezbranný miminko. Když jsem v šestinedělí jezdila po Řečkovicich, Jasmínka byla nejmenší miminko široko daleko (aby taky ne se slabými 3 kily), potkávala jsem maminky s prckama 6, 7, 8 měsíců. Trošku mě děsila jejich velká hlava a ruce 😀 (jasně, že to bylo jen v porovnání s Jas) a říkala jsem si, že to už bude úplně všechno jinak a je to přece až za sto let… a najednou je to tady a vlastně je to svým způsobem pořad stejný. Sice pozoruju plnící se pytle s vyřazenými oblečky, ale to je jen taková nepodstatná drobnost, pořád ji vnímám jako malinkatýho šušíka, který se teprve narodil. Jenže najednou se dostává do „věku“, kdy má tu velkou hlavu a kdy by třeba mohla být už starší sourozenec – ne není nic na cestě, ale třeba moje máma měla spolužačky, sestry a nebyly dvojčata, byly o 9 měsíců. ? cha. To mě děsí ještě víc […]

Pokračovat ve čtení